Ocenění

Moje zkušenosti s pránickou stravou. Někdy v prosinci mne manželka upozornila na pořad s Henry Monfordem. Nechtělo se mi u toho sedět a za nějakou dobu jsem odešel. O schopnosti nějakých lidí, živit se světlem, jsem slyšel ještě v Německu v anthroposofických kruzích. Knihu Michaela Wernera jsem ale nečetl, a o Jasmuheen jsem neslyšel. Znal jsem poznámku Rudolfa Steinera ve 'Všeobecné nauce o člověku':3. přednáška, str. 50 dole: 'Pravda je, že v té souvislosti, do níž je na světě zasazen náš život, je člověk jedinou bytostí, v níž se vytvářejí nové síly- a jak ještě uslyšíme později- dokonce nové látky.' Nijak jsem si ale nemysle, že by se mne to mělo týkat, tedy více než všeobecně. O vánocích, jako již posledních 8 let, jsem opět začal držet půst. Bráním se tím proti všude přítomnému přejídání, a snažím se zachovat si čistou mysl pro vnímání posvátnosti 12 nocí. Během třetího dne půstu se mi na Facebooku objevil odkaz na rakouský dokumentární film o výživě světlem. Ten jsem s velkým zájmem zhlédnul a tu se ve mne probudila myšlenka, ?co kdyby to šlo?? Od té doby jsem se začal soustředit ne na půst, ale na přijímání energii. Vzpomněl jsem si na Henryho Monforda, a tentokrát jsem tu besedu shlédl celou s velkým zájmem. Novo roční půst byl najednou velmi jednoduchý a já se cítil dobře. Pravda je, že jsem do té doby pil ovocné šťávy a hypoglykemie, které se občas objevili, vyrovnával lžičkou medu. Po novém roce jsem odjel za přáteli do Jeseníku. Na cestě tam, na autobusovém nádraží, jsem v meditaci rozprávěl se svým tělem, a cítil jsem plnou podporu, přejít na výživu skrz éterné síly. Věděl jsem, že se má hmotnost ustálí na 62kg, intuitivně jsem to cítil. Před začátkem půstu jsem vážil mezi 73-75kg (170cm). V Jeseníku mi začala velmi chutnat voda. Do té doby jsem vodu moc nemusel, spíš čaje, ovocné šťávy, pivo, víno, kávu. Alkohol jsem vyřadil hned, kávu jsem omezil na jednou denně. Nyní jsem si chodil pravidelně pro vodu k pramenům. I přes docela náročný program jsem se cítil dobře, a společenských akcí jsem se nestranil. Sedět vedle lidí, co jedí, mně nijak nevadilo. Dosud bylo vše jednoduché. Po návratu nastali první krize, slabosti, a pocit nevyrovnanosti. Místo přerušení půstu, jsem po dohodě se svým tělem přestal na týden pít jakékoliv šťávy a stav se zlepšil. Slíbil jsem si, že přestanu, když mi nebude dobře, a každé ráno svůj stav po probuzení konzultuji se svým tělem. Docela jsem bojoval s vnitřními strach o své zdraví, se svým přesvědčením, s obavy, co budou říkat ostatní, s touhou být výjimečný a pod.. Dohodnul jsem se, že nebudu nikomu nic říkat, že je to prostě jen má soukromá záležitost. Zatím jsem také stále jen hubnul a neměl jsem důvod domnívat se, že se děje něco jiného než jen to, že procházím docela příjemným půstem. Co bylo úžasné, a čeho si vážím už teď, bylo zlepšení celkové nálady. Vnímání světa se projasnilo a svět mi připadá krásný. Bohužel i v tom smyslu, že mne o to víc trápí, jak ho všude denně ničíme. Stále mám dojem, že by rok 2012 mohl být poslední rok na této planetě. A tak si ho o to víc vychutnávám. Také se zlepšil můj vnitřní klid, vymizela touha po alkoholu, nutkání k sexu (dřív nejraději denně). Naopak prožívání sexu se zjemnilo, prodloužilo a zintenzivnilo. Spánek je výborný, nijak se sice nezkrátil, chodím spát mezi 22-23 hod, vstávám normálně v 5 hod. První týdny jsem si ještě užíval svobodu a čas, který jsem získal, teď už jsem si zvyk. Po 5 týdnech jsem dosáhnul 63kg, a hubnutí přestalo. Teď kolísá mezi 62-63, trvá to nyní 2. týden. Od té doby cítím nový příliv energie. Velmi se zintenzivňuje, když cvičím Yogu nebo eurytmii. Naopak jsem zjistil, že po mechanickém cvičení je mi zle. Už to nezkouším. Tělo se proti stupidnímu sportování bouří. Procházky, i na běžkách, mi dělají dobře. Od začátku ledna pracuji, moje práce je psychicky náročná, ale nijak mi to nevadí. Soustředěnost je vynikající, po práci jsem v posledním roce často v autobuse usínal, teď si čtu a cesta uteče, dnes jsem dokonce přejel zastávku, jak jsem byl začtený do knihy. Poslední dny se probouzím ve 4 hod. A mám chuť něco dělat. Večer chodím spát ve stejnou dobu. Spím velmi dobře. Ještě cítím, že mám častěji chladný ruce a nohy. Jinak nemrznu, mráz mi nevadí nijak víc, než ostatním. Nyní si začínám víc uvědomovat jídlo jako ?drogu?, možnost odměny, uspokojování se po práci. Probíhá něco jako odvykací proces a začínám se porozhlížet po náhradách- tedy cítím potřebu po krásných věcech. Dostávám chuť na umění, malířské a hudební. špičkový koncert klasické hudby je úžasnou potravou pro duši. Jako v restauraci 1. kategorie. Naopak: po jednom koncertě plném líbivé operetní a muzikálové hudby jsem se cítil jako bych vyjedl cukrárnu. Vyzvracet se to ale nedalo. Stále cítím v sobě ještě nepřekonanou pochybnost, kterou odstraní snad jen čas, který mi bude dán. Stále se každý den ptám své tělo a jsem ochoten, kdykoliv přestat, pokud si to tělo bude přát. Stále si pravidelně stoupám na váhu a bojím se, abych neklesal. Ten stav je tak krásný, že bych nerad musel přestat. Ale mám pravidlo, že pod 60kg nesmím. Už vím, že v případě, že budu muset přestat, tak jistě změním své jídelní návyky, ve smyslu zjemnění stravy- žádné maso, více celozrnné a zeleninové výživy, luštěniny, a vše jen tak, aby tělo bylo spokojeno. Jídlo nemá být drogou, na to je moc cenné a úžasné. Začínám pomalu chápat a vnímat rozdíly různých éterných sil (životní éter, chemický éter, světelný éter, tepelný éter), a obdivuji život kolem nás, který právě v těchto mrazivých dnech se všude kolem chystá na nástup jara. Je to jedna velká radost. Uvědomuji si, že jsem do celého procesu nešel nepřipravený. V roce 1987 jsem byl v Indii a začal cvičit Yogu, 1988 jsem se seznámil s antroposofii, žil jsem vegetariánsky, v roce 1991 začal terapeutický proces a práce na sobě, která stále trvá, v roce 2000 jsem začal pravidelně, každé ráno meditovat. Od roku 2003 se učím vnímat sílu hlásek. Od roku 2004 držím pravidelně jednou ročně 12 denní půst o vánocích. Mám se rád, miluji svět a lidi kolem sebe, cítím se spojem s duchovním světem, s Kristem, s Bohem. Mám neomezenou důvěru v Boží vedení, a s úctou a pokorou jdu cestu svobody a lásky. Nejsem vázán k nějaké sektě, jdu si svou vlastní cestou. Mám velký obdiv pro Rudolfa Steinera, stejně jako pro Alfreda Baura, ale i pro Berta Hellingera. A mnoha jiných, která ale tolik neznám. Myslím, že je dobře, když lidé na vlastním těle zažijí, že je možné vnímat duchovní sily kolem nás. Že je dobré, když lidé zjistí, že jsou lidé, kteří skrz tyto síly žijí. Že je dobré slyšet o lidech, kteří tyto síly vnímají. Velmi doufám, že nikdo s toho nevyvodí oprávnění, páchat na svém těle, na tom božském zázraku, který je nám propůjčen, násilí, jako to dělají anorektičky, bulimičky a všechny dietami posedlé ženy. Doufám, že to nepodpoří násilí asketicky posedlých rádoby svatých mužů. Bojím se všech fanatických materialistů, a proto také rovnou raději přiznávám, abych je uspokojil, v jejich víře v hmotný svět, že denně jím jednu až dvě lžičky medu, jak se mi zachce, že piju litr ovocné šťávy, jak se mi zachce, že si dám rád malé silné espreso s cukrem. Takže doufám, že jejich svět se jim nezboří. Nemám v úmyslu někomu něco dokazovat. Chci žít tak, jak je to pro mne dobré. Petr Ani ne týden po zveřejnění svých zkušeností jsem byl donucen ukončit svůj první pokus živit se pouze světlem. Moje hmotnost klesla na předem určenou hranici a musel jsem si přiznat, že ještě není ta správná doba. Začal jsem tedy opět pomalu jíst, což se dařilo bez jakýchkoliv potíží- ovesné vločky, vařené a potom s medem a s joghurtem. Další dny už zeleninové polívky a do týdne pečivo, atd. Od té doby se snažím udržet si skromnou, plnohodnotnou stravu- tedy obiliny a zeleninu, joghurt, kefír, podmáslí, vodu, čaj. Vnímám lépe kvalitu potravin. Svody v rodině a kolem jsou velké, a snažím se jim nepodléhat. Zjišťuji, že se mé smysli pro životní síly s padesáti procent opět uzavírají, jisté potraviny otravují tělo- chápu dobře rozlišení na ?tamas?, radžas? a ?satva?, ale snažím se, udržet si své vyšší smysly otevřené, pomocí meditace a vědomých cvičení v přírodě. Zjišťuji, jakou moc má strava, jak nás váže k hmotě a jak probouzí opět chtíče, chutě a závislosti. Daří se mi sice zatím se bez potíží vyhnout většině svodům potravinářského průmyslu, daří se mi bez problémů žít bez masa. Nedaří se mi ovšem zatím vynechat drogu kofein, rozpustnou kávu, espreso, nedaří se mi vynechat ze života alkohol, víno, pivo. Vrací se opět větší chuť na sex, a vrací se opět větší vnitřní neklid, nebezpečí nechat se stáhnout do tempa dnešní doby, která pohltí všechen čas, pracovní tempo, internet, cestování, telekomunikace atd. Život velkoměsta a velké instituce jen stěží vyrovná večerní procházka do přírody. Snažím se tedy trpělivě a vědomě pracovat dál na známých cvičení a jít dál po známých starodávných cestách- na osmičlenné cestě Buddhy, na šesti základních cvičení Steinera, na mindfullness- sati nebo vnímavosti (awarness Fritze Perlse) atd. A chystám se na další pokus přechodu na letní slunovrat. Zvažuji terapii tmou, aby si člověk více vážil světla. Daří se mi bez problémů zůstat na 62 kg, tedy na mé ideální hmotnosti. A to je poprvé, co se mi to daří. Vždycky jsem se dřív během měsíce po ?půstu? vrátil na původní hmotnost kolem 70kg a potom hmotnost dále narůstala, až na 75kg, než jsem měl pocit, že už jsem z toho opravdu zase dost ?otrávený?. Nyní využívám možnosti sledovat měsíční cyklus a týdně jeden den věnovat výhradně očištění a stravování se pouze světlem. Hodně mne pomáhá představa, že se každá buňka stravuje s více než 50% pomocí ?biofotonů?, prý je to dokonce 75% energie ze světla, a tak si představuji, že stačí tento poměr pouze trochu víc posunout ke světlu. Nejde o to být 100%, ale jde o to, žít více ve světle než ve tmě hmoty. Uvědomuji si ovšem, jakou moc hmota nad námi má, a jak je jednoduché jí propadnout. A jsem vděčný za svobodu člověka, která je svoboda ke světlu ( ne svoboda od jídla). Uvědomil jsem si při svém pokusu také jak moc mne svádí myšlenka, být 100%, být ?dokonalí?, být ?lepší?, být ?jakýkoliv?, hlavně být ?viditelný?, ?obdivovaný?. Nerad si to připouštím, a na venek to většinou není poznat. I když lidi mne blízcí to jistě o mne vědí. Narazil jsem na moc internetu. V momentě kdy se moje zpráva ocitla svěřejěná na webu, cítil jsem jak tato síla působí, bere energii. Když jsem si uvědomil, kolika lidem jsem o sobě dal vědět, pochopil jsem, co mne možná stálo sílu, vydžet ve světle- napadá mne Ikarus, který chtěl také ke světlu a křídla mu roztavilo slunce, ke kterému se dostal moc blísko. Proto také již nebudu o sobě další zprávy zveřejňovat. Tuto zprávu jsem byl dlužen, aby nezůstal dojem, že se mi něco podařilo, když tomu zatím tak není. Kromě toho se stala ještě jedna událost, kde jsem si uvědomil, kolik síly nás stojí nevyřešené rodinné problémy, a jak z nás dovedou rodiče, hlavně matky, vysávat životní energii, aniž by si toho byli vědomi. Obojí jsou to výzvy, na kterých dále pracuji, a věřím, že vše je jen otázka času. Cesta ke světle je správná, a již teď mohu říct, že jsem 50% více otevřený, i když jsem opět 50% více uzavřený . Přeji všem trpělivost, pokoru a vděčnost. Svátky velikonoční jsou důkazem že cesta ze tmy do světla je otevřená, a zůstane otevřená pro všechny, na věčné časy. Petr

Zdravím, byl jsem vyzván, abych se podělil o své zážitky, zkušenosti s pokusem o přechod na pránickou výživu uplynulé léto ve Francii, za přítomnosti Henriho Monforta. Své čerstvé dojmy jsem již dříve zveřejnil ve svém internetovém "fotodeníčku" a nedávno zde na web breatharian.cz někdo umístil na mou stránku odkaz. S odstupem času jsem tedy ještě dopsal jakousi zpětnou reflexi a pár dalších podrobností, které by mohly být pro někoho dalšího něčím užitečné ( tento dodatek jsem rovněž vložil i do svého osobního webu, aby bylo vše pohromadě - http://galeriemagda....b_prana2012.php - pod tímto odkazem tedy najdete pár fotografií a čerstvé dojmy, níže připojuji pár doplňujících podrobností ) *** Byl to patrně poslední skupinový přechod, kterého se účastnil Henri Monfort, protože v jeho průběhu se rozhodl své veřejné aktivity spojené s pránickou výživou ukončit, všechny další kurzy zrušil. Důvodem byl již neúnosný tlak namířený proti jeho osobě, anonymní útoky včetně vyhrožování fyzickou likvidací jeho osoby. V zemi (ve Francii), kde jsou obecně aktivity spojené s breathariánstvím označovány za extrémismus a nebezpečné sektářství, se takovým útokům těžko čelí. V porovnání s atmosférou ve Francii je Česká republika ráj a Henri rád vzpomíná na návštěvu naší země a na velký zájem o jeho přednášky včetně možností otevřeně vystoupit v masových médiích. To je situace, která je ve Francii nemyslitelná. Z tohoto důvodu můžeme být rádi, že žijeme tam, kde žijeme. Jsem osobně přesvědčený, že není žádný důvod truchlit nad tím, že Henri nepovede žádný kurz v České republice, jak původně plánoval. Obzvlášť zde v ČR jsou podmínky tak příznivé, že je stačí jen využít. Ostatně Henri nikdy žádným "vůdcem" nebyl a velmi se tomu bránil. Mohu to potvrdit ze své zkušenosti z Francie, kde nás Henri v průběhu přechodu opakovaně upozorňoval na to, že není a nemůže být žádným guruem, a že jsme každý od začátku svobodní a zodpovědní za svůj vlastní život. On nám může být pouze inspirací a poskytnout pár doporučení na základě jeho vlastních zkušeností, nic víc nic míň. Touto inspirací a povzbuzením byli i lidé, kteří naši skupinu přijížděli na pár dní navštívit - breathariáni, kteří již dříve přešli úspěšně na pránickou výživu. Byli to na první pohled nenápadní, milí lidé vesměs středního věku. Mě osobně velmi povzbudilo setkání s jednou takovou paní kolem padesáti let, která po přechodu na pránu v sobě objevila velkou radost z pohybu. Každé ráno se za úsvitu vydávala úctyhodným tempem do hor s nordickýma hůlkama a k "obědu" (vizualizaci prány) se vracela s mnoha kilometry v nohou. Připravovala se na pouť do Santiaga de Compostela a byla nadšená z toho, že celou tu cestu bude moci absolvovat na práně. Tahle paní mi říkala, že když dříve procházela za přítomnosti Henriho přechodem na pránu, vůbec pránu neviděla a ani se jí nijak zvlášť nedařilo prožívat vizualizaci. Přesto všechno její tělo evidentně porozumnělo o co jde, protože stabilizovaná váha, nárůst vitality a naopak pokles času potřebného ke spánku hovořily za vše. To bylo pro mě tedy velmi povzbuzující, protože ani já jsem se nemohl pochlubit tím, že vidím jak kolem mě poletují částice prány, jak to mnozí běžně popisovali. Abych tedy ještě dokreslil jak probíhal tento skupinový přechod na pránickou výživu s Henri Monfortem: Nejvýstižnějším slovem, kterým bych mohl Henriho roli v tomto procesu označit, je "moderátor". Spoustu času jsme trávili individuálně každý po svém (odpočinek, procházka, cvičení...), setkávali jsme se společně v kruhu v pravé poledne a k večeru (kdo měl chuť, mohl se ráno připojit k Či-kungové "rozcvičce"). Setkání v kruhu začínaly společnou vizualizací prány, počínaje "zakořeňováním" - Henri tuto vizualizaci provázel slovem a popisoval krok za krokem, co se odehrávalo. Nejprve jsme si představovali kořeny, které vrůstají do Země z našich nohou a přinášejí nám do těla potřebnou sílu, která stoupala podél naší páteře až nahoru do hlavy, kde vytrysklo korunní čakrou bílé světlo prány a spojilo se se zářícím bílým světlem přicházejícím shora. Pak jsme šli pozvolna odshora dolů, orgán za orgánem celým tělem a nechávali části svého těla prosvěcovat a "nasycovat" touto energií. (Pro nás čechy to byla báječná lekce francouzštiny - kapitola anatomie, kterou jsme opakovali denně, takže už asi dosmrti nezapomenu co je to "colonne vertébrale", nebo a jak se řekne "až do konečků nehtů" ) Po této úvodní vizualizaci se Henri v roli moderátora ptal jednoho po druhém, jak se ten den cítí, jaké pozoruje změny, případně nesnáze. Všichni jsme tedy takto mohli sdílet všechny zkušenosti, které se od sebe navzájem lišily. Všichni také mohli na slova druhého člověka reagovat, doplnit svým vlastním zážitkem, nebo doporučit třeba nějaké cvičení, které mohlo v daných případech pomoci. Šlo v prvé řadě o fyzické nepohodlí díky detoxikaci těla, lidem se ozývaly staré rány apod. Henri do individuálního přechodu nijak nevstupoval, jeho rady se týkaly především obecných doporučení jako: "Nezapomeňte pít", "hrozí ti dehydratace", "opatrně na slunci, choďte s pokrývkou hlavy ať nedostanete úpal", "nezapomeňte odpočívat i když v sobě již cítíte sílu", nebo "pohybujte se, pokud to jde, abyste nepřišli o svalovou hmotu", případně "Využijte to krásné jezírko k plavání, tělu to velmi prospěje". Toto jsou také asi jediné rady, které bych mohl osobně někomu předat. Vše ostatní může u každého člověka probíhat zcela jinak. Myslím si, že tragická situace by mohla nastat právě tehdy, kdyby se někdo domníval, že všemu rozumí a že může druhé lidi něco "správně učit". Každý má v sobě jiné překážky a překvapení, jejichž úspěšné zdolání vyžaduje jen a pouze individuální přístup. Jeden druhému můžeme pomoci pouze láskyplnou podporou a pochopením. Na závěr dodám co je mi známo o současném stavu lidí, se kterými jsem pokus o přechod na pránickou výživu v létě absolvoval. Většina lidí se později postupně k pevné stravě vrátila, včetně mého kamaráda Pavla Nývlta, který vypadal ve Francii velmi stabilně a spokojeně, ale jeho tělo po návratu do ČR ztatilo stabilitu, začala klesat váha a dostavily se zdravotní nesnáze. I další lidé pociťovali nestabilitu a rovněž společenský tlak, proto se vrátili k ovocným šťávám, vitariánství nebo k úplně běžnému jídlu. Zůstávám v kontaktu s lidmi, kteří stejně jako já vnímají zkušenost jako velký dar a užitečnou lekci k sebepoznání a k blízkému dalšímu pokusu o přechod, ať už tento proces bude mít podobu 21 denního cyklu, nebo jinou formu. Přeji všem, kteří se o tuto cestu osobního rozvoje a sebepoznání upřímně zajímají, nalezení vnitřní stability a sebejistoty. Nečekejte na učitele, který není jinde než ve Vás samotných, probuďte ho a veďte s ním plodný dialog. Nezapomeňte být v kontaktu se všemi součástmi Vašeho bytí, jak s fyzickým tělem a jeho potřebami, signály, tak s emoční a duchovní stránkou. Také nezapomínejte na okolní svět, se kterým jsme všichni spojeni. Přijměte plnou zodpovědnost za svůj život a nečekejte na někoho, kdo vám "pomůže". Už vám pomohlo tisíc andělů, že jste se mohli zrodit a žít své životy ve svým tělech v tomto světě. No a hlavně se nenechejte zastrašit zoufalcema, mějte pro ně naopak pochopení, Vaše vlastní strachy nechte v klidu doznít, nepopírejte je, ale nepodléhejte jim, poznejte odkud pramení. Obvykle strach plyne z neznalosti, z dosud nepoznaného. Ale o to nám přece jde, ne? ...tak to je asi tak vše, co mě napadlo dodat. Aktuálně žiju na syrové veganské stravě, kterou občas doplním rýží a napařenou zeleninou, váhu mám stabilizovanou a zatím nejvyšší za svůj život, žiju ve městě, pracuju a snažím se udržet si zdravý dialog se svým tělem a skrze něj se učím poznávat a postupně ovládat energii, která mým tělem protéká. Vědomě pracuji na přípravě svého těla k výživě z prány bez nutnosti přijímat pevnou potravu, ale nestanovuji si to jako svůj smysl života a cíl. Jednoduše proto, že si myslím, že by byla škoda mít cíl tak nízký PS: díky za tento web, je to užitečný zdroj informací a inspirace !

Ahoj,napojenie na pránu,ako to nazývaš,nepociťujem nikdy nijako výrazne viac,alebo menej,porovnal by som to asi tak,že telo funguje akosi automaticky,ako na autopilota,teda na zdroj výživy,som napojený neustále a telo si vezme čo potrebuje a koľko potrebuje v závislosti na zaťažení,ja to už viac menej neriešim,doprajem si ale častokrát tzv. mlstné chvíľky,kedy vedome čerpám energiu,tu ale musím podotknúť,že najsilnejší a hlavný zdroj výživy máme VŠETCI v sebe,neleží nikde mimo nás,no a čo sa týka tých zaťažení v bežnom živote asi ťa trochu sklamem,ale môj ,,bežný" život sa veľmi zmenil,tzv.psychické zaťaženie prestalo existovať,je to len stav mysle a už asi od augusta r.2013 neviem,čo je to psychické zaťaženie,no a čo sa týka práce fyzickej,robím len čo chcem,kedy chcem a koľko chcem,ale od novembra 2012,čiže ešte pred zmenou mojej výživy,nepracujem nikde,pre nikoho,nemám príjem a ani nepoberám žiadnu podporu,alebo dávky,ale to má súvis s niečím iným a prechod na pránickú výživu bol len logickým vyústením a ponúknutou mi možnosťou(aj keď nevedome-vtedy som to ešte nevedel a ani som nemal,informácie o tom,že niečo také existuje) ako sa stať ešte viac-povedal by som skoro absolútne nezávislým na systéme,ale to je zas na inú tému,len si teba uvedomiť,že všetko so všetkým súvisí a nič sa nedeje náhodou,ale krásu tejto hry a udalostí,ktoré nám prináša vieme väčšinou rozpoznať až keď sa stanú s istým odstupom času,iná vec je keď si už vedome začneme vytvárať vlastnú realitu a svet,no a to je už zas na dlhú akože ,,prednášku" :-) Trošku humoru:poznáš porekadlo - Kto nepracuje,nech neje-u mňa Kto neje,nech nepracuje -Bez práce,nie sú koláče-Koláče nepotrebujem,tak som bez práce(načo pracovať) To ale neznamená,že má ostať človek nečinný,existuje toľko zaujímavých činností,ktorým sa môže človek venovať,len akosi nie sú platené,pretože sú pre všetky bytosti oveľa prospešnejšie,ako tie nezmysli,za ktoré nás odmeňuje systém a ešte sa nám snaží nahovoriť,že to je prospešná práca,otázka je pre koho? Juj prepáč,ale to som už odskočil veľmi od témy,dúfam,že som ti aspoň čiastočne odpovedal... Záver:neexistuje psychická záťaž,nepohoda alebo problém :fyzicky-robím,čo chcem,koľko chcem a ako chcem a energiu si dopĺňa organizmus automaticky,bez toho aby som to kontroloval,pozor to neznamená,že je človek nejaký superman,len proste ja robím len to čo cítim,že je zaujímavé a nepodrebujem vynakladať na to nejaké enormné úsilie,veď Matka Zem a Stvoriteľ(Zdroj) nám poskytujú všetko s Láskou a bez obmedzení,bez nutnosti vynakladať akékoľvek úsilie na potešenie sa ich darmi,nikdy od nás nepýtali peniaze ani nejaký výkon za to,že sme sa tu narodili a za dary,ktoré nám poskytujú(zo všetkých bytostí na Zemi si toto vymysleli a zaviedli len ľudia a ešte sme to povýšily nad všetky ostatné a oveľa dlhšie platné ,,normy"),ale máme tu každý isté úlohy a im sa treba venovať naplno psychicky(duševne-duchovne-mentálne-emočne) aj fyzicky....:-) ... na nás je len ich objaviť a pochopiť(spracovať)

Ahoj,prepáč,až teraz som našiel tvoju otázku,tak v skratke,kávu pijem podľa toho,či mám na ňu chuť...:-),vždy len malé čisté presko,samozrejme bez cukru a mlieka,napr. tam na tom videu to bola moja prvá a jediná tekutina prijatá ten deň,pijem ju len ak mám chuť trošku zmeniť čistú vodu z prameňa,za intenzívnejšiu chuť kávy,ináč nepozorujem žiaden vplyv kávy na môj organizmus,nikdy ju ani nepijem s myšlienkou na to,že ju potrebujem,napr. kôli povzbudeniu,je to čisto chuťová záležitosť a samozrejme zo spoločenských dôvodov,ak sedím s niekým na stretnutí v reštaurácii niekedy aj niekoľko hodín,tak si objednám aspoň to malé presso,keďže si neobjednávam žiadne jedlo a rôzne balené nápoje,tak aspoň tú kávičku malú si dám,niekedy som pil veľa kávy a zaujímal som sa o jej prípravu a samozrejme aj účinky,veľmi záleží na spôsobe akým je pripravená,keďže som aj prevádzkoval zariadenie v ktorom som podával kávu a mal som ju veľmi rád,tak som si naštudoval množstvo informácii o káve,je to samozrejme ako zo všetkým-veľmi individuálne reakcie sú u každého na kávu,ale ak vieš,že všetko je v hlave a našimi myšlienkami vieme takmer úplne zmeniť naše fyzické reakcie na podnety,ktoré svojmu telu dávame,tak aj pri káve ak máš negatívne skúsenosti a fyzické pocity,tak väčšinou sa dajú zmeniť a úplne odstrániť zmenou myslenia,ale to si musíš nájsť svoj vlastný spôsob a pokiaľ ti nechutí,alebo ju príjmaš už dopredu s myšlienkou,že ti nespraví dobre,tak to tak aj bude,nechcem ťa tým ale navádzať na skúšanie a hranie sa s touto skutočnosťou,ja osobne káve ako bytosti poďakujem už pri jej príprave a pred jej vypitím a všetko je v poriadku,zároveň podľa môjho presvedčenie sú všetky látky len rôznym prejavom tej istej energie,pochádzajúcej z toho istého zdroja a tak nám nemôžu uškodiť ak ich príjmame s úctou a láskou a samozrejme v rozumnom množstve,ale to už ti zas,ako vždy najviac pomôže vlastná intuícia,žiadna múdrosť sveta a skúsenosti iných ľudí nemôžu byť pre teba podstatnejšie a platnejšie,ako tvoja intuícia,tvoje vlastné skúsenosti a to čo ti hovorí tvoje telo...takže moja rada je počúvaj telo a riaď sa svojou skúsenosťou a intuíciou...jedine tak si vyberieš to,čo je pre teba to najvhodnejšie a budeš môcť prijať čokoľvek,ak to urobíš s vďakou a láskou...Peter :-)

U Henriho na facebookové stránce jsem našla tento vzkaz (překlad v čj a dole v originále) z 4. ledna: Ahoj všem, právě jsem měl vize přímo od mého Průvodce a ten mě požádal, abych pokračoval s konferencemi ve Francii a v zahraničí, jelikož energie, které teď sestupují, rozpustí množství temných sil a moje role je podávat svědectví. Budu tedy znovu tvořit skupinu ve Francii v letošním roce a další v České republice a doufám, že zde udělám sérii konferencí jako v roce 2011. Pokud chcete vy sami uspořádat setkání, kontaktujte mě na e-mailu: henrimonfort@yahoo.fr Mí přátelé v Česku mi také umožní publikovat mou knihu v češtině a přeložit ji do angličtiny. Bude to kniha revidována s přidanou částí, která bude jako praktický manuál. To jsou mé novinky! Naviděnou Henri BONJOUR à tous et toutes, Je viens de terminer une quête de vision en direct avec mon Guide et celui-ci m'a demandé de reprendre les conférences en France et à l'étranger et les groupes car aujourd'hui l'énergie qui descend va dissoudre nombre de forces obscures et mon rôle est de témoigner. Je vais donc recréer un groupe en FRANCE cette année et un autre en Tchéquie et espère faire là-bas une série de conférences comme en 2011 Si vous--même avez le désir de créer un évènement comme une conférence: contactez-moi sur mon adresse-mail : henrimonfort@yahoo.fr D'autre part des amis tchèques vont me permettre d'oeuvrer à publier mon livre en Tchéquie et à le traduire aussi en anglais: ce sera un livre remanié avec une partie ajoutée comportant un manuel plus pratique Voilà pour les nouvelles et que du bonheur!!! A plus tard Henri

http://www.cestyksobe.cz/navrat-k-jednoduchosti-ad1707/ Zajímalo by mne, jestli je to pro Vás vysvobození, co v breathariánství vidíte a jak byste je chtěl prezentovat? Rád bych lidem představil že jako prostý Rakušan mohu lidem představit svoji božskou vzpomínku, upomenutí se na svoje božství a že se to dá tady na Zemi žít. Je ta božská vzpomínka hodně spojená s tím okamžikem před 15 lety, kdy jste přestal jíst? Byl to pro mne samozřejmě důležitý krok, byl to takový akt velikého zjednodušení, musím ale říci, že na cestu breathariánství mne přivedla celá řada kroků, které tomu předcházely. A byla to tedy náročná cesta nebo jste se o tom dozvěděl, že už nemusíte jíst? Při tomhle upomínání je vždycky zajímavé, že lidi vždycky zajímá to materiální, lidé se hlavně zajímají o hmotu, o jídlo, musíme si ale uvědomit, že vesmír je stvořen z malinkaté částečky hmoty a zbytek je světlo a mne nezajímala až tolik ta materiální záležitost, ale byla pro mne důležitá ta duchovní. Přesto ten okamžik vzpomínky mohl být naplňující, překrásný.. Během šestého dne 21 denního přechodu ke mne sestoupila prána v obrovském světelném vyzáření a to je právě jedinečnost toho okamžiku, kdy jsem si tohleto mohl uvědomit, představovalo to pro mne něco jako druhé znovuzrození. Když Ježíš mluvil s farizejem, řekl mu, že se musí znovu narodit a ten se ho ptal, zda musí znovu sestoupit do matčina lůna aby se znovu narodil, ale Ježíš tím myslel to duchovní znovuzrození. Když jste si uvědomil nepatrnost hmoty, prožíval jste i nějaký pocit svého rozšíření, nové velikosti. Ta nová zkušenost je obrovským zjednodušením, které nemůžeme plně postihnout svým rozumem, ale přináší obrovské zjednodušení do celého života. Díky tomu se i vyjadřování bezpodmínečné lásky stane jednodušším. Co vám to otevřelo v životě? V tom daném okamžiku to pro mne znamenalo obrovskou duchovní svobodu a v pozdějších měsících to pro mne znamenalo i svobodu v materiálním světě, kdy mi to umožnilo dát výpověď u rakouských drah a dalo možnost vyjadřovat prakticky tento způsob života v denním konání. Jak na to reagovalo okolí? Nehubovali vám, že nemají pro koho vařit? Pro mne to takový problém nepředstavovalo, protože když se mne někdo ptal jestli mám hlad, tak jsem odpověděl že ne, momentálně hlad nemám, ale můžete mi dát sklenici vody nebo šálek čaje. Nebyl to problém pro vaši kuchařku? V době, kdy jsem toto absolvoval jsem neměl žádnou partnerku, můžete říci, že jsem nemohl mít, nebo neměl mít nebo nesměl mít, to už je jedno jak to vezmete, měl jsem tu možnost být sám se sebou, se svojí jednoduchostí a ti lidé, kteří mi byli blízcí tak stejně věděli o co jde, takže to chápali. Jak to brali vaši další následovníci, kterým jste to nabízel? Moji dva nejbližší přátelé na to hleděli trochu s nedůvěrou, čekali jestli to přežiji a když věděli že to funguje, tak po pár měsících tenhle proces také absolvovali. A podařilo se? Podařilo. Máte pocit, že je to předatelné každému člověku? Já jsem přesvědčen, že my jako lidská rodina, jako společenství jsme vedeni k tomu, abychom přinejmenším byli vegetariány abychom přestali jíst maso a vrchol lidí, kteří se již stravují pránicky tak jsou tady proto aby ukázali lidem, že to jde a že nikomu neublíží když přestanou jíst maso, že existuje taková cesta. Kolika lidem z těch, kteří za vámi přijdou se to podaří? Provázel jsem už řadu lidí a mohu říci, že ze sta Rakušanů, kteří se o to pokusili tuhle cestu nastoupit, tak zhruba dva byli úspěšní. Ostatní jsou ve stavu, že se musí ještě hodně zjemňovat a musí na sobě ještě hodně pracovat aby tento proces mohli nastoupit. Co ty zájemce o tento přechod nejčastěji zajímalo? Z mého pohledu si myslím, že člověk by se měl osvobozovat od materie, ať už je to bydlení nebo technika nebo něco takového, prostě ta cesta je o tom, že člověk by měl neustále pracovat na tom aby zjemňoval svoji bytost. Jak se dnes cítíte při pohledu na nějaké dobré jídlo? Pro mne jídlo už znamená pouze čichový vjem. Když jsem před více než 14 letu poznal onu duchovní energii, která mnou najednou prošla a když vnímám tyto otázky, tak bych všem přál, aby se také mohli dotknout té energie, aby jí mohli prožít a pak bychom pochopili, že hmota, kterou my tak uctíváme, že je jen nepatrná miniaturní část vesmíru. V současné době se spousta našich pozemských sourozenců probouzí a já jsem tu od toho abych jim ukázal tuto energii a že jsou nekonečná duchovní bytost, to je pro mne to podstatné. Vaše práce souvisí hodně s meditacemi. Spojení mezi hmotou a duchovnem je z obecného hlediska téměř nemožné a meditace je nástroj spojení mezi vesmírem a matérií a duchovnem, a tím, že se věnujeme meditacím, tak se spojujeme s vesmírem, tím vesmírným světlem. To zní tak jednoduše.. Ono je to jednoduché. Je třeba si uvědomit že my věnujeme veškerou pozornost myšlení a mozku, ale věnujeme jen mizivou pozornost svému srdci, přestože srdce je středobodem našeho života. Bez myšlení můžeme přežít klidně i několik měsíců, ale bez srdce jen několik minut... Když jsme tu na začátku dělali onu meditaci, tak jsme si mohli uvědomit svoji jedinečnost a tahleta cesta nemá nic do činění s H. Monfortem ani s Omsou ale je to čistě vyjádření vašeho srdce. Ty nejsi ani horší ani lepší člověk, ať projdeš procesem nebo neprojdeš, důležité je aby jsi prošel svoji životní cestou a svým úkolem a není důležité jestli se při tom staneš breathariánem nebo ne. To je hezké, že tenhle rozhovor není o tom, jestli jíst nebo nejíst, ale je spíš o nalezení toho duchovního rozměru. Já sem se jako dítě radoval z toho, že tady máme někoho, kdo nejí, ale ono o to vlastně nejde. Proto u přechodu není důležité jestli jíst nebo nejíst, stejně jako když se neřídí auto tak to není důležité, stejně jako další činnosti. Takže ten přechod na pránickou stravu je jenom nástroj, jenom prostředek, který nesmí být nikdy důležitější než to co děláme ve skutečnosti, to je zjemňování sebe samých a objevování toho božského světla. A momentálně je tvoje víra mostem který spojuje tvůj mozek, tvé myšlení s tou duchovní částí. Chtěl byste z té pozice jednoduchosti ještě něco říci na závěr? Je to o zjednodušování, o jednoduchosti, žijte svůj jednoduchý život, snažte se všechno zjednodušovat, svoje vztahy k lidem, ke zvířatům, uvědomte si že i Bůh je ve své podstatě jednoduchou bytostí a snažte se třeba nechat zvířata ať mohou žít svůj život a nejezte je. Snažte se všechno okolo sebe i v sobě zjednodušovat. Děkujeme Vám za návštěvu. Děkuji za možnost lidem připomenout jednoduchost. Walter OMSA Rohrmoser, Norbert Wiener, František Kouba

Ahoj, nemám nic proti setkání, ale NEjsem breatharián, tak nemohu nikomu předat žádné cenné zkušenosti. Vše, čím jsem prošel, jsem napsal výše, není toho mnoho co dodat. Pokud jste četli pozorně, tak normálně jím Nehledejte rady u lidí, kteří sami nežijí na práně - to jsem slyšel i od Henriho Monforta. Jedinou opravdu relevantní pomoc můžete dostat od svého vnitřního průvodce, ten vám může být k dispozici kdykoli. Informací je k dispozici už skutečně mnoho, nyní je čas na vnitřní práci. Nebojte se toho, nikdo vám hlavu neutrhne když nedostanete co žádáte hned ze dne na den. Každé drobné úsilí se počítá, každá drobná práce mysli a ducha člověka posouvá správným směrem. Začít člověk může tím, že se třeba nepřežere, když mu něco velmi chutná a místo toho pocítí vděčnost za možnost přijetí prány ve hmotné podobě. Tělo vám za to velmi poděkuje, uvidíte. Je zajímavé, že rčení "Jez do polosyta" znám od ranného dětství, přesto mě rodiče (prarodiče) nudili dlabat k prasknutí - "Co se do mě vejde" Já jsem osobně ve stavu, kdy "jezení do polosyta" praktikuji a zároveň si hlídám váhu, abych byl stabilní. To je něco, co mi radí má vlastní intuice. Poslouchám tělo a když se dostavují pocity hladu, nejprve trochu cvičím, a vizualizuji pránu - a někdy to stačí. Kdykoli ale pocítím že tělo slábne, normálně se najím a svou stravu se snažím rovněž diskutovat s tělem. Mé tělo si zvyklo na syrovou stravu, ale občas mu dám i něco jiného, třeba trochu rýže s napařenou mrkví, když mám dojem, že mu to může být v daný okamžik k užitku. Ještě taková drobnost, možná pro inspiraci - snažím se nasytit se i běžnými zážitky přes den, každou drobnou radost v sobě cítím jako životodárnou energii, takže sám pro sebe vnímám, že i vytváření vhodných podmínek pro vznik a sdílení radosti je součástí výživy mého ducha, mysli i těla. Radost totiž cítím i v těle, nejen v mysli mňam A co se týče setkávání s ostatními podobně smýšlejícími lidmi, myslím že je to super, ale vzhledem k tomu, že jsme stejně všichni součástí celku, není nutné jezdit někam přes půl republiky (nebo zeměkoule), abychom se setkali. Setkáváme se v kterýkoli okamžik, kdy naše směřování a úsili vzájemně souzní. (I Henri Monfort opakovaně připomínal, že jsme všichni propojení, nejen vzájemně mezi sebou, ale s celým vesmírem. Bez tohoto vědomí se člověk těžko otevře práně....) ...tak a teď už přestanu kecat, už si začínám připadat "moc chytrej" :D

Doprovnodný text videa na Youtube: "Toto video obsahuje záznam slavnostní premiérové projekce dokumentárního filmu Viliama Poltikoviče ŽIJEME Z ENERGIE, JSME Z ENERGIE s následnou besedou s autory, pořízený 28.1.2015 v Ústřední městské knihovně v Praze, přinášející svědectví o lidech, kteří objevili, že možná něco je na tomto světě jinak, než jsme si mysleli. Je třeba však upozornit, že tento záznam obsahuje pouze zkrácený sestřih z více než osmdesátiminutového filmu a proto nemusí obsahovat všechny potřebné informace a ani není návodem k experimentování a je na moudrém a svobodném zvážení každého, jak s nimi naloží."

Zaujímavý rozhovor pani Dany Hájkovej a Henriho Monforta v Českom rozhlase http://www.rozhlas.cz/pardubice/mamehosty/_zprava/henri-monfort-zivot-bez-jidla--1217573

Ahoj,krásna a veľmi pekná a účinná cesta(metóda)...držím palce,nech sa ti podarí naplniť tvoje ciele,tak ako si praješ... Peter.

Ďakujem pekne,za reakciu,no s tým okolím to teda fakt nie je jednoduché,môžem potvrdiť skúsenosti mnohých ďalších ľudí,ktorým sa podarilo úspešne prejsť na pránickú výživu,že sociálny tlak je asi tá najväčšia prekážka v dlhodobom pokračovaní v tomto spôsobe výživy,ale všetko sa dá zvládnuť ak človek chce...:-),s tým zdieľaním skúsenosti by som bol ale trošku opatrný,aj keď moja najbližšia rodina vidí,že fungujem bez problémov a dokonca lepšie po všetkých stránkach ako pri klasickej strave,aj tak si napríklad nedokážu predstaviť čo i len trošičku skúsiť takúto možnosť,mnoho ľudí v mojom najbližšom okolí si nedokáže predstaviť čo i len jedno-troj dňový pôst,napríklad len ako istú očistnú kúru,ale to je samozrejme v poriadku a tak to má byť,každý musí uplatňovať svoju slobodnú vôľu a rozhodnutie a myslím si,že tak radikálna zmena výživy je absolútne individuálna záležitosť a myslím,že zatiaľ nie je možné propagovať tento spôsob výživy nejako plošne,prináša to totiž veľa rizík a určite nie je mnoho duší,ktoré prišli na túto našu Matku Zem s takouto úlohou,alebo cieľom-zámerom,preto som zástancom názoru a nie len v prípade výživy,ale všeobecne,že vždy by sme sa mali riadiť intuíciou,pretože to je spôsob ako s nami komunikuje duša,alebo naše vyššie ja,tam máme uložený náš plán pre danú konkrétnu inkarnáciu a väčšinou nás život vedie rôznymi cestičkami k získaniu rôznych skúseností,poznaní a informácií(aj na báze rozumu,v dnešnej dobe,relatívne pokročilého spôsobu šírenia informácií a prístupu k nim,je to oveľa jednoduchšie ako v časoch nedávno minulých),ktoré ale v konečnej fáze by mali prejsť naším vnútorným sitom a naša intuícia nám pomôže vybrať tie správne pre nás,ale tu prichádza tá najťažšia práca,ona totiž k nám hovorí veľmi jemne a potichu,aj keď stále,na nás zostáva naučiť sa ju počuť a najťažšia vec dôverovať jej,je mnohokrát múdrejšia ako naša myseľ-rozum,ktoré sú navyše ešte ovplyvnené naším egom a preto je to tak ťažké prijať a veriť jej,rozum a ego totiž zabúdajú,že pôvodné informácie získali a nazhromaždili oni(pod vyšším vedením) no a veľmi ťažko sa zmierujú s tým,že konečné rozhodnutie neurobia oni,ale niekto oveľa múdrejší ako oni,čoho sú ale neoddeliteľnou súčasťou,toto je ale veľmi individuálne,pretože to musí ladiť s inkarnačným zámerom konkrétnej individuality(bytosti),niekto tu prišiel práve preto aby vychutnával život všetkými zmyslami,ktoré má k dispozícii a on samozrejme nebude mať absolútne chuť vzdať sa tejto skúsenosti,ktorá je možná len tu na Zemi a preto tu prišiel,no a ešte mnoho iných faktorov to ovplyvňuje,ide o to,že túto možnosť má každý,ale treba pochopiť,že nie každý ju chce,alebo potrbuje využiť,veď čerpanie energie priamo zo zdroja pozná každá duša a každá ju plne prežíva,len trošku na inom mieste,inej realite(dimenzii) a preto vôbec nemusí chcieť toto dosiahnuť tu na Zemi.Takže ja sa rád podelím o skúsenosti s bytosťami,ktoré sa o to zaujímajú,ale akosi nemám snahu to riešiť nejako veľmi verejne,pretože to je,ako som už napísal,veľmi individuálna záležitosť,aj ja mám veľakrát chuť sa utiahnuť niekde do samoty,čo ale vôbec neznamená,že človek nič nerobí,alebo neprispieva svojimi poznatkami a skúsenosťami k rozvoju ľudstva,veď existuje kolektívne vedomie ľudstva,jednotné kvantové pole,akášická kronika a tam sa dostanú a zapíšu všetky informácie,ktoré prežijeme a sú k dispozícii každej bytosti,keď príde pre ňu ten pravý čas a keď je to to,čo si pre svoj jedinečný rast potrebuje vybrať(prečítať,resp.dozvedieť sa).Preto by som v žiadnom prípade neodsudzoval ľudí,čo sa utiahli do samoty,niekedy toho urobia oveľa viac a majú väčší prínos pre ľudstvo,ako najpopulárnejšie osobnosti,alebo najväčší ,,krikľúni"...čiže všetko má svoj dôvod a nič sa nedeje náhodou a ani nezmyselne,alebo bezvýznamne...toť v skratke môj názor,skúsenosť a skutočne s ním nikto nemusí súhlasiť,pretož veľa z vás má úplne iné zážitky a skúsenosti :-) Ďakujem za reakciu a posielam veľa Lásky,Svetla,Harmónie a Prány :-) ...Peter...

... víte, ještě něco, měl jsem to veliké potěšení, v parku na konci města, být v přítomnosti šesti měsíčního mimina. Nejen to, maminka byla moje dlouho letitá družka a tak jsem si toho milého tvorečka mohl chovat a cítit jeho dech a hmotnost, mačkat v dlaních směšně malé nožky a navzájem se pochechtávat, jen tak z radosti... Nic hezčího moje dlaně nikdy nedrželi, ani nic hezčího jsem nikdy neviděl a ani neuvidím. Považte sami, je snad hezčí nové auto, nebo dům či katedrála,text, nebo socha,šperk, či co je na tom našem ubohém světě víc? Co dává větší smysl než původní přirozená láska ke všemu co se právě děje ve své prvotní přirozenosti. Jsem mile očarovaný, nic naplat, člověk je nejvíc...

Na Youtube se objevil kanál 'Pránickávýživa', na kterém je ke shlédnutí několik zajímavých videí s Henri Monfortem z letošního roku.

"Projít jižní Ameriku" - tohle mě na breathariánství také velmi láká, podobně jako Barbara Moore se zbavit potřeby majetku a jídla a bez únavy projít tisíce mil: http://www.breatharian.eu/breath/anglie/barbara/ . Ta svoboda a volnost!

Tak, ako si dokážu jedlíci užiť dobré jedlo, tak si nejedlíci užívajú jedlo z inch zdrojov... Myslím, že keď má niekto sklon k brethariánstvu, tak skôr neskôr dostane príležitosť...

Kdybych to opravdu byl schopný dokázat, žít jen z prány, bez pokušení, určitě bych se k jídlu nevracel. A proč také? Po každém pozření čehokoli, se stejně cítím divně, jako by s vetřelcem v útrobách a těším se až zas budu prázdný.. Pomyšlení na pravidelnou stravu a puštěnou ledničku a návratu ke starým zažitým návykům, mně děsí a kategoricky si ji nepřipouštím. Nikdy se už nechci a nebudu stravovat jako dříve, tím si začínám být v celku jistý. Proto už nyní děkuji všem a všemu co mně k této cestě přivedlo I kdyby nic jiného, každý třeba jen nepatrný krůček do předu, je přeci jen v životě inspirativní. Každá naděje, každý vysněný cíl, každý lásky plný smysl . Každá lidská dušička, ta co už žije, i ta co už skonala a nebo každá panenská, co se teprve narodí, stojí za jednotlivou ochranu osobní i hromadnou ochranu jediné. ...krásný názor, že duše je bez pohlavní.... mam vás rád lidské dušičky a děkuji vám, ve vás vidím sebe*

Docela věřím že to vadí i obyčejným lidem. Vidím kolem sebe jak lidem vadí když je někdo nějak odlišný. Když půstuji nebo se stravuji vitariánsky, tak jsou od okolí neustálé narážky a dohadování o nevhodnosti toho co dělám, jakoby to nebyla jen má věc. Dokáží tím docela znepříjemňovat život, proto se to také už snažím spíš utajovat. Přejít na pránu, tak také to asi svému okolí raději zamlčím, abych se vyhnul nepříjemnostem. Lidem vadí ten pocit nejistoty zjistit že něco může být i jinak než mají vykonstruované v hlavě, ztrácejí tak své životní jistoty, proto se snaží okolí měnit podle své představy modelu fungování světa.

Pokud vím, tak absolvoval 21 proces ve Francii. Také jsem měla možnost se s ním setkat při jedné příležitosti, která se prány netýkala. Celou dobu pouze trochu popíjel čaj. Lidi mu říkali, že on vlastně nejí. Na to řekl, že "jí", ale z jiných zdrojů (čímž myslel pránu). Zvláštní bylo, že jsem asi 2 hodiny před setkáním neměla hlad a to bylo okolo oběda. Během setkání a celý den až do večera jsem také neměla hlad a nekručelo mi v břiše. Hodně jsem se tomu podivovala a pak jsem si vzpomněla, jak Henry říkal, že buňky mezi sebou komunikují a tak se stává, že lidé okolo něj nemají hlad. :)

Ahoj všem, vidím, že máme všich podobnou zkušenost. Jsem na pránické stravě cca 2 měsíce. Hodně medituji a cítím jak každá buňka přijímá pránu. Díky tomu nemám hlad, ale ta chuť, zvlášť když přijdu domů a je tam plná lednice pro zbytek rodiny. Zatím většinou neodolám a něco si dám. Takže jsem tak na 500 kcal za den. Ale cítím, že to moje tělo nepotřebuje, jenom moje ego. Když jsem přemýšlela o přechodu, rozhodla jsem se, že nechci být jakkoli omezována ve svých aktivitách. Takže normálně pracuji, chodím běhat, hraju golf a dělám všechny další sporty. Naopak, když si jdu ráno zaběhat, cítím se skvěle a celý den jsem nabitá bez potřeby jíst. Od března jsem proběhla zkrácené přechody jednotlivých druhů stravy. Začínala jsem jako vegetariánka (cca 3 roky) a od března vegan-vitarián. Když jsem byla na trochu ovoce a zeleninovém salátu denně, tak jsem si uvědomila, že je moje tělo částečně vyživováno pránou. Od března jsem ztratila asi 4 kg, takže nic dramatického, nyní se již váha stabilizovala. Nyní mne čeká poslední krok, a to zvládnout svůj večerní rituál po příchodu z práce, abych se zcela od jídla oprostila. To bude skvělé a moc se na to těším :-) Mějte se krásně Monika

Ahoj všichni, já jsem se účastnila přednášky a semináře s Jasmuheen, který se konal od 1. - 3. června 2012 v Praze. Rozhodla jsem se napsat pár bodů, o kterých Jasmuheen mluvila a o kterých si myslím, že jsou moc užitečné. 1) Jeden z bodů, který byl pro mne důležitý je, jak si zkontrolovat procento pránické výživy. Když se postavíte normále rovně s nohama na zemi (ne podpadky) a zeptáte se své Esence (Bon, Duše, Boha uvnitř), jestli se pránicky vyživujete více jak z 50 % a pokud se vám tělo nahne směrem dopředu, znamená to ano, když dozadu, tak ne. Mužete si tak "vykyvadlovat" přesné procento. Pokud vám vyjde přes 50 %, můžete snížit dávky jídla. Na 21 denní proces byste neměli jít, pokud máte procento nižší než 100 %! Pokud máte byť 99 %, tak z jednoho procenta půstujete a tělo se ničí. Také doporučuju knihu Pránická výživa a Život bez jídla, které vyšly před pár týdny. 2) Další důležitý bod je dodržovat 8 ingrediencí pro světový mír: každodenní meditace, modlitba, ovládnutí mysli a lehká strava, cvičení, služba, chvíle ticha a práce s mantrami a náboženskými písněmi. Jasmuheen také říkala, že nová doba je ve znamená radosti ze života. Není už to jen o asketickém sezení ve stejné poloze. Když si půjdete zatancovat, tak je to jako by jste meditovali. Je to všechno jen o radosti z celého procesu a ze života. 3) Co se váhy týče, je důležité si naprogramovat ideální váhu dle knihy Božská výživa. Předejdete výkyvům způsobené pobytu ve stresovém prostředí a jiné. Já osobně jsem zatím na začátku. O celé věci jsem se dověděla teprve nedávno, ale úplně mě to vzalo, takže už nemyslím na nic jiného. Co se týče půstů, tak já jsem jeden z těch "šťastlivců", kteří když se nají čokolády, tak zhubnou, takže nevím nevím, jak mi to půjde. ) Hodně štěstí na Cestě! M.

Následující úryvek z knihy (Život ze světla), jejímiž autory jsou breatharián & Thomas Stöckli, se zabývá popisem 21-denního procesu přechodu k breathariánství, tak jak byl představen na počátku 90. let 20.století. Kapitolu uvádíme pro zajímavost jako jednu z možných cest, na kterou odkazuje praktikující breatharián Michael Werner. Zatímco popsaný proces inspiroval řadu lidí po celém světě, někteří breathariáni a lékaři upozorňují na nevhodnost přerušení pití během prvních 7 dní procesu nebo na pití ovocných džusů v průběhu 21 dní. Berme, prosím, tento text tedy jako doplnění našich vědomostí o tématu breathariánství a nikoli jako návod, který lze následovat. Text uveřejňujeme se souhlasem vydavatele knihy. 'O 21 denním procesu Několikrát jsme se zmiňovali o procesu, který byl poprvé popsán v knize Žití ze světla od a který se následně dostal do povědomí jako 21-denní proces. Ačkoli na knihu samotnou se díváme spíše kriticky s ohledem na to, že se jedná o jakousi 'esoterickou směs', Michael Werner vždy zdůrazňoval, že samotný v ní uvedený popis 21-denního procesu je ve své podstatě velmi užitečný a vpravdě nezbytný pro každého, kdo touží po přechodu na stravu ze světla. Každý by si ale měl uvědomit, že coby 'návod k použití' by se kniha měla brát s jistou opatrností, neboť rizika a nebezpečí spojená s procesem konverze Jasmuheen výslovně zmíňuje až v na ní navazujících vydáních. Abychom však s vaničkou nevylili i díte - všude existují jedinci, kteří zatímco upřímní vůči sobě samým vydávají se vlastní cestou hledání pravdy a bylo by nespravedlivé odsuzovat a priori každého zastánce New Age. Jak již bylo zmíněno dříve, Michael Werner se s Jasmuheen nikdy nesetkal a přestože se se vším co uvádí nemůže ztotožnit, ctí ji zároveň jako průkopnici rozevírání nových duchovních obzorů. Následující stručné shrnutí 21-denního procesu je zde uvedeno proto, protože je při práci na přechodu k výživě ze světla velmi důležité. Nesmí se brát jako kompletní sada instrukcí a není určeno jako náhrada plného popisu, který je obsažen v knize Jasmuheen. Každý vážně hledajíci další informace a návody by měl určitě konzultovat originální knihu. Původ 21-denního procesu 21-denní proces vysvětluje jak přejít z běžné stravy na žití ze světla. Poprvé se objevil v Austrálii na sklonku podzimu roku 1992, díky jeho zprostředkování médiem pomocí metody channelingu, jde tedy o přímou komunikaci a informaci přicházející ze spirituální sféry. Předpokládá se, že proces byl nejprve uskutečněn několika jednotlivci a následně telepaticky přenesen na další. Jasmuheen nebyla první, kdo jej praktikoval, ale poté co se s informací o něm na počátku roku 1993 seznámila, energicky ji začala šířit dál. Ve své činnosti je podporována svojí vlastní zkušeností média disponujícího schopností napojení se na duchovní sféru. Její kniha Žití ze světla vyšla v roce 1996 a vyvolala vlnu zájmu po celém světě. Kniha byla přeložena do němčiny v roce 1997 a pak znovu vydána v angličtině v roce 1998 jako Žití ze světla, zdroj výživy pro nové tisíciletí. Popis 21-denního procesu představuje asi 45 z 200 stránek knihy. Nejdůležitější informace však nejsou formulovány a psány Jasmuheen ale Charmaine Harley, který následovala proces přechodu v červnu 1994 a následně sestavila svá doporučení a pokyny. Ty byly původně distribuovány v Austrálii v podobě brožurky. Chápeme je jako standard pro výuku na cestě k přechodu k výživě ze světa. Je třeba vždy však zdůraznit, že se jedná pouze orientační návod. Výslovně doporučujeme aby lidé používali své vlastní schopnosti kritičnosti a naslouchali svému vnitřnímu vedení. Popisy a prohlášení nevysvětlují všechno a skutečně nemají mít vyčerpávající charakter. Charmaine Harley své návrhy a doporučení ohledně 21-denního procesu prezentuje ve dvou částech, nejprve se zabývá základními informacemi o tom, jak se připravit a potom podrobně popisuje proces samotný. Náš výběr nejdůležitějších údajů shrnujeme v následujících odstavcích. Příprava na proces Základním pomocníkem který pomůže rozhodnout se pro a připravit se na proces poskytuje 15ti bodový sebedotazník. Každý by měl být schopen upřímně a kladně odpovědět na všechny v něm položené otázky. Ty mají pomoci každému ověřit si, zda je pro něj zahájení procesu právě nyní správné. Každý by měl za sebe vědět, zda bude schopen procesem projít. Proces samotný by měl zároveňm být vnímán jako posvátná iniciace. Je důležité aby byl jednotlivec ochoten přijmout a následovat několik pravidel týkajících se jezení a pití po dobu celého třítýdenního období. Poté co jsme se rozhodli proces zahájit, bude dalším úkolem stanovení přesného harmonogramu s úmyslem jej přesně dodržet. Je také důležité upravit si osobní a společenské záležitosti tak, abychom mohli být po celou dobu procesu volní a uvolnění. O drobných povinnostech každodenního života by mělo být postaráno předem nebo by měly být organizovány tak, aby do následujících 21 dní zasahovaly co nejméně. Každý by si měl v ideálním případě nalézt pomocníka, který sám již procesem dříve prošel a který je ochoten být během přechodu k disposici. Celý proces by měl být do co největších podrobností probrán s pomocníkem před jeho zahájením. Je dobré připravit svoje tělo a sebe samotné tak, aby přechod samotný byl co možná nejsnazší a nejradostnější. V praxi to znamená: V přípravě na začátku, pokud je to možné, přestat jíst maso nebo zcela přejít na syrovou stravu a v posledních několika dnech před započetím procesu si přjímat pouze polévku nebo jiné tekutiny. Alespoň v posledních třech dnech je třeba se vyhnout alkoholu, užívání drog nebo tabákových výrobků je po dobu následujících tří týdnl stejně nevhodné. "Buďte připraveni na období samoty. Je to posvátný a drahocenný čas a bylo by nešťastné, kdyby Vám v radosti z procesu bránily vnější okolnosti." V průběhu procesu není klíčové zda jíme nebo nejíme, ale vědomí toho, že se na vyšší úroveň energie můžeme nepojit takovým způsobem, že již další fyzická potrava není potřeba. Postup procesem Je důrazně doporučeno mít pomocníky dva. Prvním je pečovatel, který bydlí v naší blízkosti a může poskytnout praktickou pomoc, skutečnou fyzickou podporu. Takový člověk ponese velkou zodpovědnost, bude od něj očekávána láska, porozumění, ochota zapojit se, citlivost, síla a samozřejmě vzájemná důvěra. Tato osoba by měla vykonávat dení návštěvy, poskytovat fyzickou péči a zajistit, aby byl zachován potřebný mír, klid a všechna zbytečná rozptylování a stres aby zůstaly udržovány na uzdě tak, aby se mohl adept věnovat sám sobě, být uvolněný a aby mohl upírat svoji pozornost k duchovnímu světu. Druhá osoba funguje jako rádce a měla by také mít vlastní dokončenou zkušenost s procesem tak, aby svoji podporu mohla opřít o osobní zkušenost a v době, kdy bude třeba, dodávat odvahu a pomoc. Adept by měl být připraven na tři týdny bez čehokoli světského, bez televize, telefonu, počítače, hluku, stresu, rodinných nebo sociálních závazků, termínů, schůzek, povinností (zahrada, domácí zvířata atd.) tak, aby se mohl sám maximálně věnovat samotnému procesu. Každý by měl také zvážit, zda by bylo lepší, aby upustil od svých obvyklých tělesných a duševních cvičení (např. jóga nebo meditace), po dobu trvání procesu konverze. Je důležité aby prostředí, ve kterém se bude adept pohybovat, bylo maximálně příjemné a uklidňující. Požadavkem je mír, pohodlí, teplo, dostatek světla, čerstvého vzduchu a snadný přístup k příjemným procházkám. Zajistěte si dobrou a lehkou literaturu a příjemnou hudbu, stejně jako dostatečnou zásobu čerstvých džusů a vody. Je velmi doporučeno vést si podrobný deníček. V průběhu procesu se vyskytne se řada příznaků tělesného i duševního čištění, které jsou známy všem, kteří absolvovali očistné půstové kúry. Patří mezi ně bolesti hlavy, potažený jazyk, zápach z úst, nevolnost, nespavost, špatná nálada, podrážděnost a neklid. Tyto příznaky detoxikace jsou obvykle snesitelné a z celkového pohledu zanedbatelné. Proces 21-denní proces se skládá ze tří 7-denních fází. Jsou tak dodrženy prastaré posvátné a léčivé rytmy času. Pokyny pro každou z těchto fází jsou následující: Prvních 7 dní Nemůžete jíst ani pít. Je to období, během něhož za součinnosti očistných pochodů probíhá samotný přechod. Měla by to být doba odpočinku a klidu, během níž se můžete plně věnovat sami sobě. Na druhý den můžete pociťovat 'příznaky půstu', jako jsou bolesti hlavy, bolesti ledvin, bolesti svalů a potažené sliznice. Můžete mít pocit slabosti, omámení a nestability na nohou. Žízeň můžete zmírnit pouze vyplachováním úst nebo žvýkáním kostky ledu a následným vyplivnutím zbylé tekutiny. V noci ze třetího na čtvrtý den dojde k rozhodující změně, k proměně, která je v některých případech jasně vnímána, ale v jiných projde bez povšimnutí a je vnímána až následující den ráno. Práce těla na proměně někdy může vést k pocitu prázdnoty, ten se zároveň u mnoha lidí přímo nevyskytuje. V následujících dnech stále není povoleno jíst ani pít. Klid a relaxace jsou potřebné k tomu, aby se umožnil proces vlastní proměny. Můžete mít pocit mdlob, slabosti nebo mít nevyzpytatelné, hektické myšlenky. Někdo je nervózní a podrážděný a může zažívat návaly horka. Tyto procesy by měly být provázeny důvěrou a vděčností a bez přítomnosti úzkosti. Během pozdního odpoledne nebo navečer sedmého dne se můžete poprvé napít. Okamžik, kdy k tomu dojde je třeba projednat se svým mentorem. Pokud jste na pochybách nebo se cítíte vnitřně nejistí, se započetím pití vyčkejte až do samotného konce sedmého dne. Druhých 7 dní Druhý týden je ve znamení klidu, odpočinku a vnitřního čištění. Měla by to být krásná doba, kterou si můžete vychutnat v klidu, přestože se můžete cítít poněkud slabí a křehcí. Stále se nic nejí, ale pití vody nebo pomerančového džusu (zředěného na koncentraci 25 procent), nejméně jeden a půl litru za den, je povoleno. Tekutina slouží k očištění těla a stabilizaci změn, k nimž došlo v prvním týdnu procesu. Ucítíte energii, která do vás proudí. Jak se člověk cítí v těchto dnech se liší od jednotlivce k jednotlivci. Můžete mít pocit úzkosti a nevolnosti nebo se cítit dokonce nemocní, nebo můžete mít extrémní pocit plnosti energie. Třetích 7 dní Stále nemůžete jíst, ale můžete pít. Ovocné šťávy zředěné na 40 procent koncentrace jsou povoleny a opravdu doporučeny. Začnete se cítit silnější a proto více 'normální'. Dobrý pocit z toho, že jste na cestě do nového života a pocit stability, která se s každým dne zvyšuje, vám dodá odvahu a sílu. Pravidlem je, že tento proces je dokončen na konci dvacátého prvního dne. Nyní jste vyživováni a zabezpečeni, řečeno, 'pránou' nebo 'světlem' nebo energiemi z 'éterické' říše stvoření. Po dokončení 21-denního procesu Ke každodennímu životu se navrátíte po 21 dnech, po kterých jste splnili neobyčejnou cestu, během níž jste se sami velmi změnili. Vše je stále v pohybu a je hodně toho, na co si budete muset zvyknout. Někteří lidé vnímají neznámý přestože příjemný a osvobozující pocit oddělení a obecně je znatelné zvýšení citlivosti smyslových vjemů. Hojivé a stabilizující procesy stále probíhají a tak je doporučeno se o sebe v následujících dnech a týdnech dobře starat. Buďte k sobě ohleduplní a žíjte obezřetně, přestože změny nebudou na první pohled zřejmé. Pokud je to možné, prodlužte si období volna a klidu tak, abyste 21-denní proces zakončili postupně. Nyní se můžete sami rozhodnout o tom, jak chcete žít, protože již nemáte fyziologickou potřebu jídla nebo pití. Je úplně v pořádku s pitím a jídlem začít, budete-li si to přát. Každá touha pít nebo jíst pevnou stravu, která může od této chvíle vzniknout, bude mít emocionální nebo duševní původ. Těmto přáním byste měli naslouchat opatrně a dát si čas na rozhodnutí na základě vaší osobní situace. Chcete-li pokračovat v přijímání tekutin, můžete se zcela svobodně rozhodnout co, jak a v jakém množství chcete pít. Pokud jde o účast na obvyklých jídlech s rodinou, přáteli nebo v širším společenském okruhu, existuje několik důvodů proč byste tak činit neměli, ale mnoho těch proč byste měli, pokud si to přejete. Zkušenosti ukázaly že při společných jídlech, je pití dobrým způsobem jak odvrátit pozornost od skutečnosti, že nejíte, a to také znamená, že ostatní u stolu budou z Vašeho nejezení méně na rozpacích. Je důležité si uvědomit, že pokyny týkající se jídla a pití platí absolutně pouze na tři týdny procesu. Je na každém vybrat si případně z dalších návrhů a doporučení, jaká přijmout. Každý může a měl by svá rozhodnutí přizpůsobit vlastní konkrétní situaci, potřebám a aspiracím. A každý by měl vždy naslouchat svému vnitřnímu hlasu pocitů a svědomí.'

Ahoj, rád bych zde uveřejnil osobní zkušenost učitele Benno Walbecka, jak ji popisuje v knize Michael Werner.. K citaci z knihy jsem dostal svolení od nakladatele knihy. "O 21 denním procesu jsem se poprvé dozvěděl na podzim roku 2002 z článku v časopisu Das Goetheanum. Bylo mi tehdy čerstvých 39 let, posledních 12 let jsem pracoval jako učitel. Moje obě děti tehdy žily se svojí matkou, se kterou jsem byl rozvedený. Rozvod by pro mne těžký z mnoha pohledů, žil jsem sám, přestěhoval jsem se do nového města a snažil jsem se zorientovat v novém prostředí. Samotný fakt, že Das Goetheanum článek uveřejnilo, mne ve skutečnosti překvapil, neboť se mi zdálo, že citovaná literatura a celý proces jako takový s antroposofií nemají mnoho společného. Redaktoři měli ale evidentně pocit, že by článek mohl být pro čtenáře důležitý. Popisovaný proces ve mne okamžitě vzbudil zájem. Nepochyboval jsem o tom, že žití ze světla je možné a položil jsem si přímo otázku: můze to dokázat skutečně každý - i já? Byl jsem přesvědčený o tom, že bych to rád vyzkoušel. Na druhé straně ale ve mně také cosi protestovalo. Jako mladý jsem totiž zvažoval myšlenku věnovat se zemědělství, protože práce se zemí, se mi zdála zajímavá a v naší době potřebná. Stal by se potom takový sen zbytečným? Neuměl jsem si to představit. A jestliže by byla možnost žití ze světla pro každého, zpochybnilo by to tolik opakované dogma 'tři dny bez vody, několik týdnů bez chleba a - smrt', a tedy že lidé umírají hladem a žízní pouze proto, že očekávají, že se tak stane. Taková představa mne znepokojovala. Zanedlouho po přečtení článku jsem se s Michaelem Wernerem setkal a navštívil jeho přednášku na téma žití ze světla. Seznámil jsem se tak více s tématem samotným, ale zatímco na některé otázky jsem dostal odpověď, nekteré nové otázky vyvstaly. Začínalo mi docházet, že způsob žití ze světla by problém uživení lidstva nevyřešil, protože přechod na tento způsob je věcí čistě osobního rozhodnutí a nemůže být o něm rozhodováno nikým ostatním. Jak čas plynul, moje chuť vyzkoušet celou věc na sobě, byla stále silnější. K nastoupení 21 denního procesu jsem se odhodlal asi rok poté, co jsem o něm slyšel poprvé. Kromě mé zvědavosti, zda opravdu dokáži žít jen ze světla, mne navíc přitahovaly další výhody nejezení, například představa nově získaného volného času, většího množství energie, zlepšení zdraví a úleva mému těsnému rozpočtu. Musel jsem vyřešit několik neočekávaných překážek. První potíž představovalo rozhodnutí se pro spravný termín, protože stáhnout se ze svého každodenního života po dobu tří týdnů by bylo obtížné. Když opominu letní prázdniny, připadaly pro mne coby učitele v úvahu již jen zbývající maximálně dvoutýdenní období volna. A tak poté jsem celou věc několikrát odložil, rozhodl jsem se nakonec na přechod během šestnáctidenního podzimního volna s tím, že první tři a poslední dva dny volna by zasahovaly do pracovních dní. Vždy jsem hodně sportoval a cítil jsem se v dobré kondici. Svůj plán jsem probral se svým mentorem, který mne měl celým procesem provázat a dohodli jsme se, že to tak uděláme. Při přechodu mi asistoval další pomocník, který se mnou sdílel domácnost. Mentor mi pravidelně telefonoval a někdy se zastavil na kus řeči. Doporučení knihy, abych většinu času trávil pokud možno o samotě, jsem se ale důsledně nedržel. Dodržoval jsem ale doporučení, abych střídal období aktivity a odpočinku a také instrukce ohledně pitného režimu (žádné pití během prvního týdne a hodně pití během dalších 14 dní). Hlad ani žízeň mne příliš netrápily, měl jsem ale problémy se 'suchem v ústech' (která jsem si nechtěl vyplachovat) a s tím, že jsem mnoho času trávil ležením. Neměl k disposici balkón ani kousek zahrádky a chybělo mi tak přirozené prostředí. Našel jsem si někoho, kdo mne odvezl, když jsem potřeboval ven nebo kdo mne doprovázel na denních procházkách. Ke konci prvního týdne se mi točila hlava a cítil jsem se slabý při chůzi. Kromě těchto příznaků jsem postupoval přechodem bez problémů, které by stály za zmínku. Rozhovory s mým mentorem mi velmi pomáhaly, neboť vyvstávaly otázky, které nebyly probírány v knize. Byl jem udiven tím, jak snadno jsem se vypořádal s nepitím. Mojí největší obavou bylo, zda můj záměr nebude ohrožovat život a byl jsem připraven jej přerušit v případě, že bych zaznamenal jakékoli vrovné příznaky. Nepociťoval jsem ani žádnou bolest v oblasti ledvin, ktará bývá příznakem nedostatku příjmu tekutin. Mezi všemi věcmi, kterých jsem si všiml a které mne zaujaly bych vyjmenoval čtyři, které mi přišly nejzajímavější: - budil jsem se kolem čtvrté hodiny ranní s pocitem plného a dostatečného spánku a potřeba spánku se dále zmenšovala - dokázal jsem se soustředit na svoji práci po znatelně delší dobu než dříve - když si můj pomocník vařil jídlo pro sebe, omlouval se mi za vůni, kterou vydávalo, já jsem ji ale vnímal s radostí. Na druhou stranu představa, že bych jídlo ochutnal, ve mne vyvolávala nevolnost. - o šest měsíců dříve jsem si musel vzít několik dní volna kvůli mým vážným problémům s křečovými žílami. Křečové žíly nyní úplně vymizely. Po mém návratu do práce si lidé začínali všímat, že jsem se změnil. Po třech týdnech jsem ztratil 10 kilogramů váhy a v obličeji jsem také vypadal hubenější. Moje třída (deváťáci) slyšela z doslechu o tom, čím jsem prošel a přáli si, abych si snimi o tom popovídal. Připravil jsem si termín, dostavili se všichni kromě jednoho žáka, který byl o záležitosti již obeznámen. Žáky nejvíce zajímalo: 'Je opravdu možné žít ze světla? Jak to děláte? Proč to děláte?' A reagovali několika způsoby: Nedůvěra (je to nemožné), nejistota (jistě že to není možné, ale proč by nám lhal?), přijetí (není pochyb o tom, že to je možné, ale jak se k tomu může donutit?). Někteří kolegové měli také poznámky (Jak můžeš učit aniž bys cokoli jedl?), ale nikdy nezačali žádnou konverzaci. Z počátku vzbudilo celé téma ve škole senzaci. Řada studentů mne vyhledávala, což jsem ne vždy schvaloval, ale některé momenty byly docela humorné. O mých narozeninách jsem například obdržel poukázku do solária, jindy když jsem byl pozván na jídlo, se mne ptali, jestli bych si dal raději 40 nebo 60 Watů. Byl jsem ale také dost sledován a vše, co jsem dělal, bylo kriticky hodnoceno. Ať jsem udělal nebo řekl cokoli, vzbudilo to pokaždé komentáře typu: 'Tak takhle se chová a mluví někdo, kdo už nic nejí'. Když jsem někdy při výuce zareagoval tak, že se to studentům nelíbilo, shodili to rychle na mne s tím, že mám zase špatnou náladu: 'není divu, když nic nejíte!' Pokud jde o mne, neměl jsem pocit, že by moje nálady byly horší než jindy. Ať jsem dělal cokoli, bylo to vždy spojováno s mým nejezením, aniž by se kdokoli snažil přemýšlet o jiných možných důvodech. Po nějaké době si na celou věc lidé zvykli a její senzačnost pomalu uhasínala. I když jsem někdy reakce na můj přechod snášel těžce, můj celkový pocit byl pocit spokojenosti. Má očekávání byla naplněna a někdy dokonce překročena. Zpočátku jsem měl například problém vyrovnat se s volným časem, který jsem najednou získal, nepotřebnost nakupování, vaření a umývání nádobí představuje citelnou úsporu času, když žijete sami. Jezení coby společenská událost pro mne znamenalo větší problém. Babička ráda peče pro svého vnoučka, přátelé vás pozvou na jídlo. Všichni byli tím, že jsem nejedl, zklamáni. A tak jsem musel vysvětlovat, předkládat důvody, někdy se dokonce obhajovat. Nebylo to moc zábavné a tak jsem se někdy 'ze zdvořilosti' k jezení připojil. Zpočátku jsem cítil k jezení averzi, následně jsem si je ale docela užíval. A tak jsem si občas nějaké jídlo dal. Nepravidelnost, se kterou jsem tak probouzel svůj trávicí systém, ale nebyla vůbec příjemná a vždy jem pociťova úlevu poté, co se nakonec vše zase zklidnilo. Na konci 21 denního procesu se moje váha ustálila na 70 kilogramech. O čtyři měsíce později ale začala klesat, bez jakéhokoli zjevného důvodu a to i přesto, že jsem energie pociťoval stejně a cítil jsem se celkově dobře. Nechal jsem si poradit a začal jsem znovu po malých soustech jíst, tím jsem si stabilizoval váhu, ale když jsem znovu přestal jíst, váha se začala opět snižovat. Tento jev jsem neměl možnost dále zkoumat, protože jak se věci vyvíjely, rozhodl jsem se po nějakou dobu jíst opět normálně jako dřív. Stalo se tak kvůli mé dceři, tenkrát jedenáctileté, která u mne v té době začala bydlet. S ohledem na její věk a stavbu jsem si nebyl jistý, jaký vliv by na ni mělo, kdyby s ní otec při jídle jen seděl u stolu a nikdy nejedl. Jsem velmi rád, že jsem procesem 21 dní prošel a zkušenost s ním si nenechal ujít. Pocit, který jsem zažíval při nejezení, mi schází a jeho pozitivní účinky s tím, jak jsem se vrátil opět k normální stravě, ustupují. Častěji se unavím, potřebuji více spánku a křečové žily se mi znovu objevily. Po jídle se často necítím dobře, protože cítím, jak je moje tělo nadbytečně zatíženo. I když je dnes dcera mimo domov, například na školním výletě nebo s kamarády, jím už ale nyní běžně jako dříve. Jíst znovu v době hlavních jídel mi také nedělá problém, říkám si totiž, že jednou až budou děti veliké a vyletí z hnízda, ten den nakonec přijde..! Benno Walbeck"

Monikina web stránka: http://www.pranickastrava.cz/

Martin, ďakujem za link na video - úryvok z dokumentu a diskusiu k nemu. Je potešujúce vidieť ten veľký záujem publika o danú tému. Ľudia, čo majú skúsenosti s pránickou výživou sa neboja zviditeľniť a ľudia, ktorí téma pránickej výživy oslovila sa neboja pýtať. To ma napĺňa radosťou. Veľká vďaka patrí hlavne pánovi Poltikovičovi a celému realizačnému tímu, ktorí dokument natočili. Je to "hrdinský počin" a skvelá osveta. Už sa teším, keď bude k dispozícii celý film.

Prepáčte,za ten komentár,ale chcem len kratučko reagovať,nikdy som nikomu neodporúčal fajčenie,je škoda,že z celého príbehu,ktorý je o niečom inom,práve táto,možno trošku nešťastne zvolená otázka,vyvoláva asi najviac reakcií,to len ukazuje ako krásne sme chytený v sieti systému,raz nám nakukali,že je to škodlivé,tak ľudí nezaujímajú ani tak ich mnohé neodhalené shopnosti a možnosti,ale skôr to,že niekto robí niečo ,,nezdravé",tu by som len dodal,že ak ste si pozreli pozorne prednášky H.Monforta,tak pochopíte,že na svete neexistuje látka a bytosť,ktorá by mohla človeku ublížiť a to platí pre všetkých ľudí,samozrejme,že to ale chce zmenený pohľad na hmotu ako takú a nie je to jednoduché a samozrejmé pre väčšinu ľudí,schopnosť a možnosť to pochopiť,má ale každý jeden človek,tým samozrejme nechcem nikoho a ani seba podporovať a ospravedlňovať,čo sa užívania akýchkoľvek látok týka,samozrejme vo videu je len krátka zmienka o mojom zlozvyku,celé stretnutie trvalo cca.8hodín,kde sme to rozobrali oveľa podrobnejšie,ale to nechcem a ani nebudem rozoberať na týchto stránkach a tomto fóre,ktoré je zamerané na úplne inú tému,prosím,považujte to len za kratučkú a nepodstatnú reakciu na Váš príspevok,prajem veľa Svetla,Lásky a Prány na Vašej ceste...s úctou Peter... ​

Zdravím všechny nejedlíky, polojedlíky a samo sebou i jedlíky. Chtěl bych vám všem dodat do tohohle šedivého počasí, trošku pozitivního myšlení Pomalu přituhuje a vlhko leze pod kůži, ovšem nic se nemění na nádheře spaní pod širákem. Nádherně provoněná rána v mlhovém oparu a společné probouzení se s prvním ospalým štěbetáním ptačích druhů v rozlehlých korunách majestátních lip. Pečivo kupuji abych nadrolil na parapet a do krmítka, připomínající perníkovou chaloupku na březové větvi. A pak sedím a z jedné strany moje psice Bobina ze strany druhé pes Kubát a tiše zíráme na tu parádu přicházejícího nového dne. Ptačí temperament a kolikrát i ztřeštěné dovádění vžene mně do těla touhu celý protahovat se a pohybem dostat provozní teplotu.. Samo sebou po celé té proceduře chtě, nechtě, musím si pomalu uvědomovat co mně čeká za povinnosti. Nic méně, rozběhnu se do nového dne a naladěný na svoji frekvenci, přicházející stresy zvládám s vnitřním klidem... Přeji vám sluníčko nejen na obloze, ale především v dušičce *

Dobrý den všem, Chtěla bych touto cestou oznámit, že se chystám na definitivní přechod z Bigu na pranickou stravu. Na ukotvení čerpání prány v buňkách a ustálení pomocí přechodu známého jako 21. Díky možnostem které nyní mám, chci touto cestou nabídnout dalším lidem se ke mne přidat. Začátek 21 plánuji na termín 26.8. a ukončení 15.9. 2013 Místo konání upřesním až konkrétním zájemcům,jen předem prozradím, že místo se nachází v krásném prostředí mezi Vysokými a Nízkými Tatrami na Slovensku. Pro další informace mne můžete kontaktovat na tel: +420 602 885 031, +421 907 202 406, Nebo na Skype: libera.anima22 Více info o mne na: www.moje-cesta-za-pranou.estranky.cz www.veronika-volfova.webnode.cz Přeji krásné dny Veronika

Na stránce Cestyksobě.cz je ke shlédnutí hodinový rozhovor s Henri Monfortem o pránické výživě.

Ahojte...svým profilem sem moc nepatřím, tak spíše čekám, že mne rovnou odvrhnete... Jsem odjakživa masožravec, nikdy jsem nebyl žádný střízlík, vlastně se mi střídala období normální váhy a nadváhy. A určitě jsem měl talíř vždy bohatě naložený....Bohužel nyní jsem dospěl až k obezitě - také díky tomu, že téměř rok už nekouřím (dříve extrasilný kuřák) a přibral jsem během 2 měsíců od nekouření na 120kg!!! A to jsem v loji...Protože to bych musel mít tak 230cm, aby to byla normální váha...mám 190....Vždy jsem se pohyboval v lékařském prostředí a nadále i budu, ale půsty mají určitě něco do sebe.... Včera se stalo, že jsem při snídaňovém otevření ledničky zjistil, že jsem už všechno někdy jedl. Chápete to??? Prostě už mnoho let pořád a pořád to stejné...A to navštěvuji občas i vybrané restaurace, ale pořád je to stejné. Jedl jsem na Fiji s domorodci, ale to stejné si mohu uvařit i tady.... Na cestu do práce sem si namazal chleba se sýrem, který sem sotva snědl...roste mi v ústech....a čaj s medem...ten mi chutná...A dál už nic... Dneska se probudím ve 4ráno s hladem, ale zase - co mám jíst, když jsem všechno už jedl? To je hrozná nuda....Usnul jsem... Před chvílí mi už hodně kručelo v břiše, tak jsem si dal hrst vloček a bílý jogurt -. prostě abych zaplácnul žaludek a on neotravoval škvrndáním. Vím, že se sem téměř nehodím, každý sem přijde a má půsty za sebou a ví kam směřuje atd...Já ne...Ostatně do doby, než jsem stopnul ze dne na den kouření (20g poločerného tabáku denně - asi 30cigaret) bez jakýchkoliv nikotinových berliček jsem si myslel, že moje vůle je čistě nulová. To byl tedy očistec. Dneska jsem jedním dechem přečetl www.pust.cz, některé pasáže 2x....Chápu...A je to dechberoucí.... Nic jako půst napůl není....Začnu tedy postní pátky a pak se uvidí....Jen nevím co mezitím jíst...všechno je nuda...pojedu prostě ve vločkách, jogurtu a čaji s medem.... :) Tak všem zdar....

nyní mám desetidenní zkušenost, procházím procesem 21 dnů...daří se výborně a už se těším na ono setkání příznivců breatharianství...

Od brzkých ranních hodin, s přestávkami, čtu :,, Životní styl bez jídla " napsal to Joachim M Werdin. Ještě nejsem ani za polovinou a pobaveně s upřimným úsměvem, i když bych to takhle výborně nepopsal, žasnu jak jsem s tím co říká ztotožněn. Jeho termín ,,nejedlíci" mně dostal...začal jsem s ne jedlíky s trochou ironie k názvu breatharián, který je pro mně dost obtížný.. Vřele doporučuji, zatím fakt výborné. *

Přestože to vypadá paradoxně, přejídání je také cesta. Lidé, kteří touží po práně, jsou častěji ti, co mají problém s jídlem a chtějí se zbavit závislosti na něm. Ti, pro které je jídlo okrajovou záležitostí, nemají moc potřebu se nejedením zabývat. Přejídání zde vystupuje jako výchovný prostředek, který tlačí člověka ve svém vývoji, aby se o něco snažil a tento problém řešil a tím se vyvíjel. Přejídání není problémem sebeovládání. Lidé, co tento problém nemají, nejsou disciplinovanější. Na druhou stranu sebeovládání může někdy problém napravit, ale často ne. Příčinou může být např.: - Vyhladovění půstem nebo kalorickou dietou. Tělo se snaží vrátit na svou původní hmotnost a někdy ji ze setrvačnosti i přetáhne. Hrají zde roli vyhladovělé tukové buňky i psychika (představa podvědomí o požadovaném stavu těla). Tady je nutná vůle ukrotit se. - Chybějící živiny z důvodu drastické diety. Některé složky kvůli nevyvážené stravě chybí a tělo se je snaží dohnat přehnaným dožadováním stravy, ve které tyto složky jsou. Nadměrným množstvím jednostranné stravy se organismus rozvažuje zas jinde a tak člověk ulítává od jedné stravy k druhé. Stává se to např. při náhlém násilném přechodu na vitariánskou stravu - organismus není schopný se rychle adaptovat (např. některé orgány nefungují správně, např. střeva jsou perforovaná), vznikají deficity a člověk pak sklouzává k přehnanému přejídání se, obzvláště jídlem kterému se snažil vyhýbat. Často do toho zasahuje ještě psychika s návykem, co považuje za "normální" stravu, které se nechce vzdát. Tady je potřeba přejít na pomalý přechod a organismu dávat to, co požaduje, jinak to může skončit zdravotním problémem. - Candida. Bakterie candidy vylučují látky, které člověka nutí přejídat se sacharidovými jídly (cukry) a tím zajistit candidě živiny. Řešením je ne ani tak krotit se ve sladkostech, ale nastolit správné prostředí v organismu - např. syrovou zeleninou. - Uspokojení psychiky. Problém který znají kuřáci i lidé s nadváhou. Člověk cítí v sobě nepokoj a hledá uspokojení svých vnitřních pocitů v tom, že sáhne po jídle (jako prostředek potěšení), aniž cítí hlad. Je to falešná berlička a obvykle nepřináší moc uspokojení. Je potřeba se zabývat psychikou, hledat příčiny vnitřního neklidu (dobrým prostředkem je např. Cesta od Brandon Bays).

Ahoj, držím palce. Jestli nebudete proti, rád se na vás přijedu podívat. Jinak si nemyslím že je to až takový risk. Hlídat si základní kriteria a samo sebou dělat to jen v případě pozitivního vlivu na duši i tělo... není to o přemáhání sebe samého ! Tenhle týden, mně nic k jídlu nesvádí, ba naopak mívám chvilkové blažení už jen z pocitu přítomnosti prány. Podle dostupných informací, co se týká úmrtí v průběhu přechodu, tak to vždycky bylo na dehydrataci ! Také paní Jasmuheen na jedné nahrávce tvrdí, že už nikomu nedoporučuje sedm dnů nepít ! Já osobně bych se nikdy do přechodu s toto podmínkou nepustil a zase bych to považoval za lidskou fantasmagorii. Proto ještě jednou opakuji, že jsem díky Henrimu , obyčejnému lidskému přístupu a besedě, dostal takový šok na duši, že od té chvilky jsem tam*

Ale breathariánstvo nie je o tom, že neješ vôbec alebo že ješ menej než stačí podľa vedeckých tvrdení k prežitiu. Môžeš byť breathariánom a pritom jesť ako "bežný jediaci" človek. Ide o to, že bez jedla dokážeš existovať. A ty dokážeš. Nie je viac čo riešiť.

ahoj. Mám se skvěle, abych byl upřimný, cítím potřebu zdělit, že ve středu večer jsem vdechl lososovou picu. Nikoli hnaný hladem, nýbrž chutí, a to ne že nepřekonatelnou, ale takovou chutí normální s čistým svědomím... V pátek jsem musel absolvovat cestu do Plzeňské Olympie, mají tam dlouhou otevírací dobu v České spořitelně a když jsem byl účastníkem kolony automobilů směrem k parkovišti, míjeli jsme ten samý proud aut odjíždějících... Představa trávení času v tomhle lidském pekle hnaným v neuvěřitelném tempu a zdegenerovanou motivací, mně ve vstupní hale proměnila moje disco nožky v betonové statické pilíře.Civěl jsem tam na to dění kolem a po chvilce jsem si s rozmyslem šel koupit dva kousky pici. Zařadil jsem se pokorně do davu, s přežvykujícími ústy dával jsem si ten obchoďák jako turista Dokonce v samotném finančním ústavu, to šlo jako po másle a slečna úřednice byla natolik shovívavá, že jsem si mohl vyřídit požadavky i s nakousanou Italskou klasikou, na stole. Dneska jsem s chutí dojedl poslední porci rybí polévky. Těšil jsem se na ni celý týden... Nu a abych to shrnul, nechci lámat rekordy v době trvání nejedení. Nikdy mně o to nešlo, jen jsem byl na výsost a pořád jsem, zvědavý, jestli je něco takového vůbec možné, když už to není myslitelné...také bych si rád stál za názorem, že vyměním veškeré chutě za tohle poznání... jenom ten čenč bych chtěl malinko zlidštit Hodně lidem v okolí se ulevilo na duši, s mim prvním jídlem, picou. Také nechci debatovat, stač li to co spořádám k žití či nikoliv ... Osobně pokládám za veliký pokrok, že se moje myšlenky o dobrotách se oprostily od masitých pokrmů a pečínek a že čemu bych nechtěl odolávat jsou pouze domácí bramborové placky, nebo bramborové buchtě a podobně jiným. Také vím, že vstup do začátku nového dne, úměrně ovlivňuje přirozenou obranu proti všedním denním negacím, teda i chutím, mohu li to tak nazvat. A jsme u duševní hygieny, s ohledem na každodenní rituály a pravidelné návyky, jsem tak trošku anarchista. Rád konám, bez, v rámci možností, ohledu na čas. Prostě dle chuti a rozpoložení...velmi pohodlné Ovšem právě pro tu denní imunitu, začínám pociťovat jako nezbytné,ranní naladění se .... Tenhle týden budu ráno ladit a nechci nic jíst. Tak jo, trošku jsem se rozepsal mějte se epesně *

Zdravim, Bohous Tvoja skusenost je uzasna a drzim palce pri nasledujucom prechode. Chcela by som reagovat na tvoj prvy tyzden, ked sa ti zdalo ze sa nedetoxikujes. Podla tvojich symptomov si myslim, ze v tebe umierali nejake parazity, s najvacsou pravdepodobnostou kvasinky. Nasvedcuje tomu unava a sny o jedle. Toto pisem z vlastnej skusenosti. Zbavovala som sa kvasiniek uz vela krat (zabijala ich postom) a potom som ich zas ziskala spat, ked som sa cela stastna rozhodla, ze dam si pecivo... potom nejaku sladkost atd ... cize to mam experimentalne overene. Vzdy potom, ako som pozabyjala kvasinky a dala si nejake to pecivo alebo sladkost - necitila som ziadnu telesnu odpoved ako: "hmmmm.... to je dobreee" ... proste emocionalne mi to nic nerobilo. Co sa tyka sladkosti - citila som sladku chut, ale nie tak ako pred tym. Proste nic sa pri tom nedialo. Potom ked sa mi zas premnozili kvasinky (co som vedela podla istych symptomov) tak ked som si dala nieco sladke, tak v tom bol znovu faktor "hmm, ake je to dobre" ... Takze som zistila, ze kvasinky dokazu ovladat nase chute, resp. pozitky z jedla a dokonca aj mysel a sny. Vzdy ked som ich zabyjala, tak som mala sny o kopach sladkosti, alebo ked boli premnozene a len na okamyh som si spomenula na cokoladu, uz som sa toho nemohla zbavit! Bol to ako demon v mojej mysli. Cize po dlhsom poste je super ak clovek zostane na surovej zdravej strave, aby sa mu akekolvek parazity (ktorych sa zbavil) znovu nerozmnozili. Vtedy clovek nabere slnecnu silu z plodov a nasledny prechod bude potom (s velkou pravdepodobnostou) uspesny. ... Lebo sa uz nebude musiet zbavovat parazitov a hned sa bude detoxikovat a prechadzat do jednoty s vesmirom. Ja som sa k uspesnemu prechodu este nedostala, lebo teraz medzi jesennou a jarnou rovnodenostou som mala velke zmeny k kondicii. Resp. boli u mna aktivovane ... neviem co. Ved viete ... pri nove sa menila DNA alebo co, silne energie, zmeny a pocas splnu sa aktivovali. Ale konecne sme za jarnou rovnodennostou a teraz uz bude vsetko lahsie - od zaciatku aprila a coskoro sa pustim do prechodu aj ja

Každý člověk může být breathariánem, není k tomu třeba žádné nadání. Je to přirozený přírodní proces. Mezi jídlem a breathariánstvím není ostrá hranice. Každý člověk čerpá částečně i pránu (skrze čakry). Proto mají lidé různou potřebu množství jídla, někomu stačí málo jídla, protože zbytek doplňuje pránou. Prvním breathariánem nebude. Člověk, který přejde na pránu, se mění i psychicky. Nemá potřebu to o sobě zveřejňovat, naopak vidí, jak je společností odmítán. Proto tuto "úchylku" lidé tají a jen občas prosáknou o někom informace že žije z prány. V Česku je známo několik případů i veřejně, ale moc ne, protože tito lidé nemají zájem o popularizaci.

...nu a já a moje chutě ) Mně osobně pomohl Motomaji, za což ti děkuji.* V neděli odpoledne jsem se zas trápil pomyšlením na ,,dobré,, jídlo. Rozhodl jsem se, že nic nebudu dělat nuceně a tady jsem se přistihl, že se vlastně přemáhám a nutím!! I za cenu toho, že všechny moje ideály zatím končí a že všem zas popravdě vylíčím jak to bylo, rozjel jsem jsem se přes kopec do Klatov a koupil jsem si na půl picu tuňákovou a napůl s ananasem Havaj. Hned za městem na lesní cestě jsem zařadil trojku a po předchozí instruktáži slečně z pizzerie, převaloval můj jazyk první tenký štráfeček...chuťová exploze, les jakoby se smál a já se žvýkající hubou, napumpovanej nejsilnější a nejpodmanivější drogou ,pomalu docoural domů. Čelist se podrobila nezvyklé námaze a slast z pocitu nasycení přišla neočekávaně brzo a tak jsem podělil i pejsky. Do postele jsem ulehal s pocitem ranní vyjížďky za čerstvým pečivem, čtvrtkou másla a litru mléka. ˇZe si o to prostě tělo řekne, ...opak byl pravdou !....? S údivem jsem v zrcadle při ranní hygieně koukal jako výr na kruhy pod očima a s pocitem vetřelce v útrobách a s nevysvětlitelnou radostí přivítal nový den. A to ne jak jsem předpokládal že budu hladový, ale úplně obráceně, těšil jsem se až se zcela vyprázdním. Zítra to budou dva měsíce co jsem v sobě nastartoval něco co mně očišťuje zvenčí i vně. Nevím jak to bude dál, dneska jsem přesvědčený, že jsem si tu picu nacpal do hlavy a můžu vám říci že prozatím jsem všechny chutě zažehnal. Věřím, že dobro je všude kolem a že je to tak jemná substance, ještě jemnější než jsou medúzy v oceánech a že potravou dobra jsou dětské očí, lidský smích a to člověčí prosté bohatství. Také věřím a žádám vás pokorně při svých modlitbách nebo meditacích popřejte mně prosím. *

.Zdravím* Podělím se o velice osobní zážitek dnešního rána, prosím proto buďte ke mně ohleduplní vy co to čtete Probudil jsem se kolem třetí hodiny a po půl hodině s pocitem vydatného vyspání si udělal šípkový čaj, pustil you tube s filmem o životě věřících v Himálaji. Záviděl jsem jim tyhle přírodní chrámy hor a bohatství osvobození. Ovšem na druhou stranu jsem viděl tu neuvěřitelnou nicotu která tímto duchovním stačí k největšímu bohatství a štěstí, že věřím, že vůbec není co závidět, že ten chrám klidu lze nalézt kdekoli. Přes to že, nejsem příznivcem nízkých teplot, vydal jsem se po tmě směrem na Šumavu. Chtěl jsem najít vrch a podívat se na třeba i zatažené rozednění. Po přibližně dvaceti minutách jsem projel Klatovy a za Nýrskem směrem na Železnou Rudu jsem odbočil doleva mezi kopce. Tam sem se motal asi tak hodinu a už nebyla taková tma a já vyjel na silnici kousek od Klatov v Janovicích. Po chvilkovém zklamání a pocitu časové tísně, mě ovšem nic nekazilo odhodlání. Uprostřed Janovic je křižovatka ,která nabízela při odbočení doprava pohled na rovinou cestu nahoru kamsi. Zastavil jsem u středověké štědře vyhlížející sýpky na obilí, před níž se s rohy výstražně trčícími hrbil napružený kovový býk. Bylo šero, hlavou jsem pokývl na kolemjdoucího a nečekal na odpověď, koukal jsem na druhou stranu do vyhlídky. Teprve po chvíli co jsem se otočil, všiml jsem se za sebou v dálce na kopci onu postavu jak míří do asi hradního komplexu. Také jsem konečně zaregistroval kus nade sýpkou lavičku a jaký si výtvarné dílo velikostí si v ničem nezadávaje s býkem. Cestou kolem sýpky jsem už pociťoval chlad a když sem míjel lavičku s rudými svíčkami a prohlédnul si další kovový skvost, kterému ač jsem nerozuměl, promlouval krásou, stačilo zvednout hlavu a zahledět se do široké dálky, přes kopcovité údolí, až na samý okraj obzoru, lemovaný černými lesy. Do toho dle oka mžiku, pro mně nebylo nic tak zásadního abych se natolik rozepisoval.., ovšem za vzdáleného zvuku kokrhajícího kohouta a neuvěřitelného jarního hlaholu ptactva a bití zobáku do dutin vrostlého stromu s tím nejlepším zvukovým efektem ozvěny jsem tam stál a z očí se mně hrnuli přívaly slz a i když jsem se zastyděl,vylekal, polilo mně několika minutové horko a blaženost. Nikdy jsem nic takového nezažil, nepředpokládal jsem jak je to silný zážitek, začínám cítit potřebu častěji tiše šířit prostorem ze sebe samého to nic co jsem a nebo já nevím co, jen mám pocit že je to pro všechny bobře ..? Pracovní den byl vynikající, přeji vám všem také vynikající dny*

Zdravím, jsem jedlík prány zatím jen v podobě přednášek, čtení o pránické výživě chtěl jsem se optat jestli náhodou není někde k shlédnutí nebo k přečtení přednáška Waltera Omsy.

Je to verejne prístupné http://www.cestyksobe.cz/navrat-k-jednoduchosti-ad1707/

Ahoj, tvé psaní je velice poutavé a přesně chápu o čem píšeš.Čerpám sílu ze situací,když vidím krásnou krajinu, když dělám radost druhému,když jsem na stejné vlně s někým s kým si rozumím,pak cítím jak se naše energie násobí....a i o tom je potřeba fyzického setkávání. Lidé kteří hledají cestu a prána je oslovila, touží na ni přejít a svého přání se nevzdají,tak ti k pránické výživě zcela určitě dojdou. Pros a bude ti dáno, pokud poprosím s upřimností a pokorou o něco co mne bude dělat "lepším", tak všechny síly vesmíru se spojí a umožní mi to (mluvím z vlastní zkušenosti - poslali mi do cesty Henriho,moji kamarádku co mě upozornila na knihu Léčebný kód,zařídili mi volno v době přednášky Waltera Omsy,....nic není náhoda...a já to nejen cítím já to vím). Ano všichni a všechno jsme propojeni,propojeni skrze energii lásky,skrze pránu- tohle vše cítím a vím,ale lidé Hledači žijí zatím ve hmotě,proto je pro ně důležité osobní setkávání. Hledači někdy ani netuší co mají cítít...co to ta energie je a jak se projevuje. Proto by se měla organizovat setkání,aby jim lidé kteří už vědí byli nápomocni. Já sama na pránické stravě nejsem neboť vím,že vše má svůj čas.Pochopila jsem, proč Henri říkal,že není vhodné přecházet v zimních měsících. Svůj přechod plánuji na květen příštího roku a to proto,že mám již teď možnost si tělo nejen dočistit,ale i především naprogramovat. A také si myslím,že je důležité přejít v klimatických podmínkách,kde žiji a to právě proto, aby nedocházelo k destabilizacím o jakých se zmiňuješ. Přeji krásné dny a radost v srdcích všem. Ráda se setkám s kýmkoli kdo bude mít zájem popovídat a třeba se i vyladit a znásobit energii. Děkuji.

motomaji vůbec se tím netrap. Jsi mladá, máš mnoho let před sebou, není vůbec kam spěchat. Nikde není psané, že bys měla být ihned breathariánkou a že jedině to je správné. Člověk se neustále vyvíjí (což je smyslem života) a nemůže ve svém vývoji přeskočit rychle na příliš vysoký stupeň. I to co se Ti děje teď, je součástí Tvého vývoje. Buď si jistá tím, že i další desítky let budeš mít u sebe na čem pracovat. Nikdy se nesplní hned to co by si člověk přál a často to co si člověk přeje, není to co je pro něj nejlepší. Netrap se tím, že se Ti teď nedaří co sis předsevzala a snaž se dál dělat to co umíš a co si myslíš že je dobré. Věř tomu, že to co děláš, to je to správné. Stačí jen když budeš vědět, že děláš to nejlepší co umíš a že děláš vše podle svého nejlepšího přesvědčení. Tvůj vnitřní průvodce vždy ví co je správné a kam se máš ubírat.

Zdravím všechny, jsem rád, že jsem našel tyto stránky. Shodou okolností právě dnes začínám 21 denní přechod na pránickou výživu podle Jasmuheen a věřím, že bude úspěšný. 1. den - 16.7.2012 Musím potvrdit, že v prvních dnech je nutné a myslím, že nezbytně nutné, mít podporu nejbližších nebo se úplně odstřihnout od světa těch, kteří se vyptávají na soukromí - prostě se starají, jak jsme na tom a nevěří, že je možné žít ze světla. Mám štěstí na skvělou partnerku, která mne podporuje. Ale ostatním to raději něříkám, protože normálně pracuji. Už jsem zvládl 4 dny bez jídla a chodil zároveň do práce. Musím potvrdit, že 4. den pro mne byl také kritický. Teď to probíhá v pohodě jen mě trošku bolí hlava, připisuji to uvolňování toxinů. Musím dodat, že je to hlavně o víře, jak se mi dnes potvrdilo. Měl jsem několikrát sucho v ústech, ale když jsem požádal o vodu tak se do několika vteřin v ústech objevily sliny. Přestávky v práci využívám hlavně na procházku pod sluncem. Hodně mi pomáhá dívat se přímo do slunce. Někdy to vydržím 1s někdy 0,5s a za pár desítek sekund to zkusím znovu. Začínám zívat, ale to je v pořádku, zvyšuje se mi úroveň energie. Cítím se fajn. Dělám jen věci, které jsou mi pohodlné a v práci se snažím hlavně pravidelně dýchat, abych do sebe dostal, co nejvíce prány. Zatím se mi to daří. Je paradox, že přítelkyně odjela do čech, a já připravuji bagety kolegům místo ní a zároveň začínám 21. denní přechod na pránickou výživu. Věřím, že to zvládnu. Večer jsem si musel dát 350ml vody s pomerančovým džusem. Tělo to vyžadovalo. (nemám za sebou předchozí detoxikaci ani nejsem vegetarián) Více tekutin mé tělo nedostalo. Jdu spát asi ve 20:30. 2. den - 17.7.2012 Ráno jsem vstal v 5 hodin. Připravuju bagety. Tentokrát jich je více a mám méně času. Tělo vyžaduje další příjem tekutin - 350ml voda s ovocným džusem cca 1:5 (víc vody ) Jsem překvapený, že jsem efektivnější než včera. I když mám občas nutkání si ujíst drobky nebo kousky, ovládnu se a nejím ani soustíčko. Do práce dorazím před 8 hodinou a intuitivně cítím, že asi budu muset dát tělu trochu vody, aby se zbavilo toxinů. Zároveň jsem rozhodnutý mu nedat víc, než je nezbytně nutné (abych neomdlel ). Uvidíme. V těchto chvílích na hranici života a smrti si člověk musí přehrát všechna tvrzení v životě o jídle, která slyšel, vybavit si událost, kde k rozhodnutí došlo a jak k němu došel, a přehodnotit jej. Je to důležité, protože nevyřešená fráze rodiče ("Když nebudeš jíst, tak umřeš!") může opravdu člověka dovést na pokraj smrti. Je nezbytně nutné poslouchat svou intuici a být v psychickém klidu, pak zvládnete cokoliv . Nemám strach, jen čekám, čím mě mé tělo překvapí. Do večera tělo vyžadovalo asi 1 tekutin (300ml silně ředěný džus, 300 ml vody, asi 370 ml silně ředěného džusu) 3.den - 18.7.2012 Ráno jsem vstal před budíkem v 4:54. Připravuju bagety. Když si čichnu tatarce, zvedá se mi žaludek. Práce mi jde rychleji a nepociťuji ani žízeň ani hlad. Do práce dorazím v 7:55 a ještě stačím vyběhnout 3 patra. Trošku udýchaný, ale fit. Pro jistotu si připravím 300 ml vody (přece jen pracuji v call centru). Ale ani nemám žízeň. Dnes jsem zatím vypil asi 600ml vody. Cítím se dobře a dokonce jsem neměl chuť na jídlo v kuchyni mezy kolegy co právě svačili. Večer jsem ještě připravil věci na zítra na výrobu baget a dal si asi 3dcl vody. A šel asi v 20:30 spát. 4.den - 19.7.2012 Ráno mě vzbudil budík v 5:00, ale vstal jsem až 5:05 a po ranní hygieně začal v 5:12 vyrábět bagety. V posteli jsem se cítil jakžtakž, ale při výrobě baget se cítím hodně slabý, takže si dávám vodu asi 3dcl. Musím si sednout a pak si dám do vody asi 30ml džusu. Nějak to tělo vyžaduje. Ale na jídlo nemyslím, pohled na pevnou stravu mi nedělá dobře. Během 2 hodin do 7:00 si musím asi 4x sednout, protože se cítím hodně slabý. V 7:00 ještě uklidím kuchyň a odcházím po 8 minutách do práce. V tramvaji jsem slabý, ve vlaku si musím sednout a v metru je to o něco lepší (cesta do práce mi trvá asi 35 minut). Jakmile vyjdu z metra na vzduch, tak najednou cítím, jak se mi síla vrací a než dojdu do práce je to relativně v pohodě. Jsem sice slabší, ale je to srovnatelné s předešlými dny. Ale musím si nalít zase 3dcl vody, kterou zlehka popíjím. Tak uvidíme.Během dne mám obrovskou chuť na jídlo, není to hlad, jen chuť. Ještě v práci jsem si dal další 3dcl vody a doma cca 1dcl. Takže celkem asi 0,7l, což je míň než včera. A díky tomu, že jsem popsal můj začátek a popisuju tady, tak to jediné mne přiměje nepodlehnout pokušení a pokračovat. Jdu spát jako obyčejně asi kolem půl deváté. 5.den - 20.7.2012 Ráno se budím ve 3 hodiny, ale zase se přiměju usnout. V noci mám nějak moc energie. Probudím se pak asi 5 minut před budíkem, který zvoní v 5:00. Vstanu po chvíli a cítím více energie. Jdu dělat bagety. V kuchyni začínám cítit malátnost, a ikdyž jsem si myslel, že to dneska zvládnu bez vody, tak za 2 hodiny do 7:00 si musím asi 2x sednout, 5x osvěžit obličej studenou vodou, a vypít asi 1dcl vody ráno, což je lepší. Energii doplňuju ze slunce po cestě do práce. Uvědomuji si, že Pavel Mácha má pravdu. Když člověk moc nevěří, že breathariánství je možné, tak je nejlepší jeho postup. Protože člověk musí věřit, že energii získá jinak než z jídla, jinak se odsuzuje ke konci, protže přívod alternativní energie pro výživu zůstane uzavřen! Když přijdu do práce, tak po chvíli zjišťuji, že to opravdu ještě bez trošky vody nepůjde, tak si nalévám 3dcl studené vody a zlehka občas popíjím. Uvidíme, jak to bude dál. 6.den - 21.7.2012 Ráno sebudím sám před 7 hodinou. Bolí mě zub, takže si najdu zubaře v Berlíně, protože ta bolest je už nesnesitelná. Se zubařkou, příjemná dáma, se dohodnu, že mi tam nebude dávat plombu, ale jen kompozitní materiál podobný plastu. Nechám si dát otupující injekci, ale dopředu ji upozorním, že jsem dneska nic nejedl a ať mi tam toho dá jen trošku. Asi to udělala, ale stejně cítím, že toho bylo moc a svírá se mi krk. Takže jsem hned vypil 4dcl vody. Pak během zákroku další 2dcl a po zákroku, se kterým jsem spokojen další 2dcl vody. Pak musím pít po cestě a dopil jsem i 3dcl, co jsem měl s sebou a musím si koupit láhev 7,5dcl vody a celou jsem ji vypil. Ve 12 hodin jsem doma a spím až do 16 hodin. Pak jdu nakoupit na pondělní bagety a během cesty mi něco říkě, že si mám koupit čerstvou ovocnou šťávu, tak jedu na Alexanderplatz a koupím si pomerančovou šťávu z čerstvých pomerančů 4dcl a cítím, jak se tělo dává do pořádku. Nemám hlad a nechci jíst. Uvědomuji si, že pevné jídlo i džusy jsou pouze na chuť nebo jako elimanace toxických látek. Večer vypiji asi 3dcl vody a jdu spát. Říkám si, jestli mi ta injekce stála za ty potíže . 7.den - 22.7.2012 Dnes ráno jsem si dal asi 2dcl pomerančového džusu s 3dcl vody a další 3dcl vody jsem vypil. Uvědomil jsem si, že jídlo k životu nepotřebuji a konečně se cítím opravdu svobodný. A když potřebuji vodu, tak ta je všude k dispozici. Vodu budu pít asi do té doby dokud se tělo nevyčistí úplně od toxinů. A jídlo si dám občas jen proto, abych netrhal partu. Prostě jen kvůli společnosti a trošku. Na chuť. Tohle mě dělá svobodným. Děkuji tomuto serveru, že jsem díky němu prošel procesem uvědomění. Kdybych tady ten deníček nepsal, asi bych to nezvládl. Děkuji. Možná to někomu pomůže. Lion (mám tu přezdívku rád) :)

Všechny moc zdravím, jsem moc ráda, že jsem toto forum objevila. Já už dlouho (cca 8let) jím docela málo a taky mne okolí bombarduje, že jsem hubená a proč nejím a tak. Já si uvědomuji, že mne touto cestou (cítila jsem že mín jídla mi je příjemnější) vede docela traumatický zážitek z detství, kdy se nikdo nezajímal jestli mám co jíst. Pro mne je proto paradoxne cesta výživy ze světla cestou jak pracuji na odstranění strachu z odříznutí - od zdroje (Boha, jídla). Neni to pro mne snadné a vím, že to nebude krátký proces, rozhodně si myslim, že ne 21dní. Dokonce pri posledních meditacích jsem cítila, že tato cesta nemůže vycházet z pocitu nedostatku, pocitu "nedostávání" a proto se musím naučit jíst. Pro mne tedy tato cesta vede přes pravidelné porce výživného jídla..... ale pořád si vizualizuji, že veškeré jídlo, které přijímám je z toho jediného nekonečného zdroje lásky a kdyby tento zdroj-láska mohl tak by lidi které kdy trpěli hladem zahrnuli jídlem jen aby pocítili tu lásku ten důvod proč se to všechno deje.... Takže moje cesta je ted přijímat jídlo, děkovat za nej lásce, snažit se cítit tu lásku , která je v pozadí "jedení" A až se bytost nasytí a přesytí touto láskou pak už sám pocítí, že není nic co by toto spojení mohlo ohrozit..... S láskou Polgara

Ahoj Stehlíku, já si myslím, že kdyby se stalo 80% lidí vegetariány, pak - předně to už by byl na zemi skoro ráj - a také směr vývoje civilizace by se natočil úplně jiným směrem. Kdyby ta většinová vibrace společnosti byla taková, tedy tak soucitná vůči bolesti zvířat, (což nepovažuji za něco navíc, ale spíš za něco přirozeného, co jsme jen zapomněli), pak pro těch zbývajícíh 20% lidí by bylo dost obtížné svůj životní styl udržovat aniž by si uvědomovali, že dělají něco asociálního. Také by asi ubylo válek, nemocí.. Zdá se mi, že v můžeme být optimisty v tom, že vývoj jde dopředu a my se všichni učíme, vyspíváme a přirozenosti nelze unikat dlouho. Někteří breathariáni popisují, že se necítí odděleni, že se cítí součástí všeho a že i vše ostatní je pak dokáže vyživovat. Z toho pohledu si myslím, že vegetariánství jako předstupeň breathariánství je logické, člověk, který vyžaduje zabíjení, je myslím nutně, od zvířat, které musejí pro něho zemřít, odvrácen, oddělen. To mne napadlo při čtení Tvých řádků :)

Potěšilo mě že Viliam Poltikovič točí dokument o Henri Monfortovi. Není to ani tak téma ..... jako spíš zpráva. Taky je dost možný že sem tu poslední kdo se to dozvěděl . subham astu sarvadžagatam : ) Zadong