Přejít na obsah

Recommended Posts

Moje zkušenosti s pránickou stravou.

Někdy v prosinci mne manželka upozornila na pořad s Henry Monfordem. Nechtělo se mi u toho sedět a za nějakou dobu jsem odešel. O schopnosti nějakých lidí, živit se světlem, jsem slyšel ještě v Německu v anthroposofických kruzích. Knihu Michaela Wernera jsem ale nečetl, a o Jasmuheen jsem neslyšel. Znal jsem poznámku Rudolfa Steinera ve 'Všeobecné nauce o člověku':3. přednáška, str. 50 dole:

'Pravda je, že v té souvislosti, do níž je na světě zasazen náš život, je člověk jedinou bytostí, v níž se vytvářejí nové síly- a jak ještě uslyšíme později- dokonce nové látky.'

Nijak jsem si ale nemysle, že by se mne to mělo týkat, tedy více než všeobecně.

O vánocích, jako již posledních 8 let, jsem opět začal držet půst. Bráním se tím proti všude přítomnému přejídání, a snažím se zachovat si čistou mysl pro vnímání posvátnosti 12 nocí. Během třetího dne půstu se mi na Facebooku objevil odkaz na rakouský dokumentární film o výživě světlem. Ten jsem s velkým zájmem zhlédnul a tu se ve mne probudila myšlenka, ?co kdyby to šlo?? Od té doby jsem se začal soustředit ne na půst, ale na přijímání energii.

Vzpomněl jsem si na Henryho Monforda, a tentokrát jsem tu besedu shlédl celou s velkým zájmem.

Novo roční půst byl najednou velmi jednoduchý a já se cítil dobře. Pravda je, že jsem do té doby pil ovocné šťávy a hypoglykemie, které se občas objevili, vyrovnával lžičkou medu.

Po novém roce jsem odjel za přáteli do Jeseníku. Na cestě tam, na autobusovém nádraží, jsem v meditaci rozprávěl se svým tělem, a cítil jsem plnou podporu, přejít na výživu skrz éterné síly. Věděl jsem, že se má hmotnost ustálí na 62kg, intuitivně jsem to cítil. Před začátkem půstu jsem vážil mezi 73-75kg (170cm). V Jeseníku mi začala velmi chutnat voda. Do té doby jsem vodu moc nemusel, spíš čaje, ovocné šťávy, pivo, víno, kávu. Alkohol jsem vyřadil hned, kávu jsem omezil na jednou denně. Nyní jsem si chodil pravidelně pro vodu k pramenům. I přes docela náročný program jsem se cítil dobře, a společenských akcí jsem se nestranil. Sedět vedle lidí, co jedí, mně nijak nevadilo. Dosud bylo vše jednoduché.

Po návratu nastali první krize, slabosti, a pocit nevyrovnanosti. Místo přerušení půstu, jsem po dohodě se svým tělem přestal na týden pít jakékoliv šťávy a stav se zlepšil. Slíbil jsem si, že přestanu, když mi nebude dobře, a každé ráno svůj stav po probuzení konzultuji se svým tělem. Docela jsem bojoval s vnitřními strach o své zdraví, se svým přesvědčením, s obavy, co budou říkat ostatní, s touhou být výjimečný a pod.. Dohodnul jsem se, že nebudu nikomu nic říkat, že je to prostě jen má soukromá záležitost. Zatím jsem také stále jen hubnul a neměl jsem důvod domnívat se, že se děje něco jiného než jen to, že procházím docela příjemným půstem.

Co bylo úžasné, a čeho si vážím už teď, bylo zlepšení celkové nálady. Vnímání světa se projasnilo a svět mi připadá krásný. Bohužel i v tom smyslu, že mne o to víc trápí, jak ho všude denně ničíme. Stále mám dojem, že by rok 2012 mohl být poslední rok na této planetě. A tak si ho o to víc vychutnávám.

Také se zlepšil můj vnitřní klid, vymizela touha po alkoholu, nutkání k sexu (dřív nejraději denně). Naopak prožívání sexu se zjemnilo, prodloužilo a zintenzivnilo. Spánek je výborný, nijak se sice nezkrátil, chodím spát mezi 22-23 hod, vstávám normálně v 5 hod.

První týdny jsem si ještě užíval svobodu a čas, který jsem získal, teď už jsem si zvyk.

Po 5 týdnech jsem dosáhnul 63kg, a hubnutí přestalo. Teď kolísá mezi 62-63, trvá to nyní 2. týden. Od té doby cítím nový příliv energie. Velmi se zintenzivňuje, když cvičím Yogu nebo eurytmii. Naopak jsem zjistil, že po mechanickém cvičení je mi zle. Už to nezkouším. Tělo se proti stupidnímu sportování bouří. Procházky, i na běžkách, mi dělají dobře.

Od začátku ledna pracuji, moje práce je psychicky náročná, ale nijak mi to nevadí. Soustředěnost je vynikající, po práci jsem v posledním roce často v autobuse usínal, teď si čtu a cesta uteče, dnes jsem dokonce přejel zastávku, jak jsem byl začtený do knihy.

Poslední dny se probouzím ve 4 hod. A mám chuť něco dělat. Večer chodím spát ve stejnou dobu. Spím velmi dobře.

Ještě cítím, že mám častěji chladný ruce a nohy. Jinak nemrznu, mráz mi nevadí nijak víc, než ostatním.

Nyní si začínám víc uvědomovat jídlo jako ?drogu?, možnost odměny, uspokojování se po práci. Probíhá něco jako odvykací proces a začínám se porozhlížet po náhradách- tedy cítím potřebu po krásných věcech. Dostávám chuť na umění, malířské a hudební. špičkový koncert klasické hudby je úžasnou potravou pro duši. Jako v restauraci 1. kategorie. Naopak: po jednom koncertě plném líbivé operetní a muzikálové hudby jsem se cítil jako bych vyjedl cukrárnu. Vyzvracet se to ale nedalo.

Stále cítím v sobě ještě nepřekonanou pochybnost, kterou odstraní snad jen čas, který mi bude dán. Stále se každý den ptám své tělo a jsem ochoten, kdykoliv přestat, pokud si to tělo bude přát. Stále si pravidelně stoupám na váhu a bojím se, abych neklesal. Ten stav je tak krásný, že bych nerad musel přestat. Ale mám pravidlo, že pod 60kg nesmím.

Už vím, že v případě, že budu muset přestat, tak jistě změním své jídelní návyky, ve smyslu zjemnění stravy- žádné maso, více celozrnné a zeleninové výživy, luštěniny, a vše jen tak, aby tělo bylo spokojeno. Jídlo nemá být drogou, na to je moc cenné a úžasné.

Začínám pomalu chápat a vnímat rozdíly různých éterných sil (životní éter, chemický éter, světelný éter, tepelný éter), a obdivuji život kolem nás, který právě v těchto mrazivých dnech se všude kolem chystá na nástup jara. Je to jedna velká radost.

Uvědomuji si, že jsem do celého procesu nešel nepřipravený. V roce 1987 jsem byl v Indii a začal cvičit Yogu, 1988 jsem se seznámil s antroposofii, žil jsem vegetariánsky, v roce 1991 začal terapeutický proces a práce na sobě, která stále trvá, v roce 2000 jsem začal pravidelně, každé ráno meditovat. Od roku 2003 se učím vnímat sílu hlásek. Od roku 2004 držím pravidelně jednou ročně 12 denní půst o vánocích. Mám se rád, miluji svět a lidi kolem sebe, cítím se spojem s duchovním světem, s Kristem, s Bohem. Mám neomezenou důvěru v Boží vedení, a s úctou a pokorou jdu cestu svobody a lásky. Nejsem vázán k nějaké sektě, jdu si svou vlastní cestou. Mám velký obdiv pro Rudolfa Steinera, stejně jako pro Alfreda Baura, ale i pro Berta Hellingera. A mnoha jiných, která ale tolik neznám.

Myslím, že je dobře, když lidé na vlastním těle zažijí, že je možné vnímat duchovní sily kolem nás. Že je dobré, když lidé zjistí, že jsou lidé, kteří skrz tyto síly žijí. Že je dobré slyšet o lidech, kteří tyto síly vnímají.

Velmi doufám, že nikdo s toho nevyvodí oprávnění, páchat na svém těle, na tom božském zázraku, který je nám propůjčen, násilí, jako to dělají anorektičky, bulimičky a všechny dietami posedlé ženy. Doufám, že to nepodpoří násilí asketicky posedlých rádoby svatých mužů. Bojím se všech fanatických materialistů, a proto také rovnou raději přiznávám, abych je uspokojil, v jejich víře v hmotný svět, že denně jím jednu až dvě lžičky medu, jak se mi zachce, že piju litr ovocné šťávy, jak se mi zachce, že si dám rád malé silné espreso s cukrem. Takže doufám, že jejich svět se jim nezboří. Nemám v úmyslu někomu něco dokazovat. Chci žít tak, jak je to pro mne dobré.

Petr

Ani ne týden po zveřejnění svých zkušeností jsem byl donucen ukončit svůj první pokus živit se pouze světlem. Moje hmotnost klesla na předem určenou hranici a musel jsem si přiznat, že ještě není ta správná doba. Začal jsem tedy opět pomalu jíst, což se dařilo bez jakýchkoliv potíží- ovesné vločky, vařené a potom s medem a s joghurtem. Další dny už zeleninové polívky a do týdne pečivo, atd. Od té doby se snažím udržet si skromnou, plnohodnotnou stravu- tedy obiliny a zeleninu, joghurt, kefír, podmáslí, vodu, čaj. Vnímám lépe kvalitu potravin. Svody v rodině a kolem jsou velké, a snažím se jim nepodléhat.

Zjišťuji, že se mé smysli pro životní síly s padesáti procent opět uzavírají, jisté potraviny otravují tělo- chápu dobře rozlišení na ?tamas?, radžas? a ?satva?, ale snažím se, udržet si své vyšší smysly otevřené, pomocí meditace a vědomých cvičení v přírodě. Zjišťuji, jakou moc má strava, jak nás váže k hmotě a jak probouzí opět chtíče, chutě a závislosti. Daří se mi sice zatím se bez potíží vyhnout většině svodům potravinářského průmyslu, daří se mi bez problémů žít bez masa. Nedaří se mi ovšem zatím vynechat drogu kofein, rozpustnou kávu, espreso, nedaří se mi vynechat ze života alkohol, víno, pivo. Vrací se opět větší chuť na sex, a vrací se opět větší vnitřní neklid, nebezpečí nechat se stáhnout do tempa dnešní doby, která pohltí všechen čas, pracovní tempo, internet, cestování, telekomunikace atd. Život velkoměsta a velké instituce jen stěží vyrovná večerní procházka do přírody.

Snažím se tedy trpělivě a vědomě pracovat dál na známých cvičení a jít dál po známých starodávných cestách- na osmičlenné cestě Buddhy, na šesti základních cvičení Steinera, na mindfullness- sati nebo vnímavosti (awarness Fritze Perlse) atd. A chystám se na další pokus přechodu na letní slunovrat. Zvažuji terapii tmou, aby si člověk více vážil světla. Daří se mi bez problémů zůstat na 62 kg, tedy na mé ideální hmotnosti. A to je poprvé, co se mi to daří. Vždycky jsem se dřív během měsíce po ?půstu? vrátil na původní hmotnost kolem 70kg a potom hmotnost dále narůstala, až na 75kg, než jsem měl pocit, že už jsem z toho opravdu zase dost ?otrávený?. Nyní využívám možnosti sledovat měsíční cyklus a týdně jeden den věnovat výhradně očištění a stravování se pouze světlem. Hodně mne pomáhá představa, že se každá buňka stravuje s více než 50% pomocí ?biofotonů?, prý je to dokonce 75% energie ze světla, a tak si představuji, že stačí tento poměr pouze trochu víc posunout ke světlu. Nejde o to být 100%, ale jde o to, žít více ve světle než ve tmě hmoty.

Uvědomuji si ovšem, jakou moc hmota nad námi má, a jak je jednoduché jí propadnout. A jsem vděčný za svobodu člověka, která je svoboda ke světlu ( ne svoboda od jídla).

Uvědomil jsem si při svém pokusu také jak moc mne svádí myšlenka, být 100%, být ?dokonalí?, být ?lepší?, být ?jakýkoliv?, hlavně být ?viditelný?, ?obdivovaný?. Nerad si to připouštím, a na venek to většinou není poznat. I když lidi mne blízcí to jistě o mne vědí. Narazil jsem na moc internetu. V momentě kdy se moje zpráva ocitla svěřejěná na webu, cítil jsem jak tato síla působí, bere energii. Když jsem si uvědomil, kolika lidem jsem o sobě dal vědět, pochopil jsem, co mne možná stálo sílu, vydžet ve světle- napadá mne Ikarus, který chtěl také ke světlu a křídla mu roztavilo slunce, ke kterému se dostal moc blísko. Proto také již nebudu o sobě další zprávy zveřejňovat. Tuto zprávu jsem byl dlužen, aby nezůstal dojem, že se mi něco podařilo, když tomu zatím tak není.

Kromě toho se stala ještě jedna událost, kde jsem si uvědomil, kolik síly nás stojí nevyřešené rodinné problémy, a jak z nás dovedou rodiče, hlavně matky, vysávat životní energii, aniž by si toho byli vědomi.

Obojí jsou to výzvy, na kterých dále pracuji, a věřím, že vše je jen otázka času. Cesta ke světle je správná, a již teď mohu říct, že jsem 50% více otevřený, i když jsem opět 50% více uzavřený :) .

Přeji všem trpělivost, pokoru a vděčnost. Svátky velikonoční jsou důkazem že cesta ze tmy do světla je otevřená, a zůstane otevřená pro všechny, na věčné časy.

Petr

  • Like 11

Sdílet tento příspěvek


Odkaz na příspěvek
Sdílet na ostatní stránky

Zdravím pana Petra, chtěla bych jen navázat kontakt a požádat o setkání, protože žiju hodně s myšlenkami anthroposofie a chtěla bych si o vašich objevech ve spojitostech s žitím ze světla pohovořit.

Krásné dny.

Anna

Sdílet tento příspěvek


Odkaz na příspěvek
Sdílet na ostatní stránky

Díky za krásný článek a hlavně za myšlenku: "jak z nás dovedou rodiče, hlavně matky, vysávat životní energii, aniž by si toho byli vědomi."

To mě nikdy nenapadlo, že bych mohla ze syna vysávat životní energii...myslela jsem si, že mu ji dodávám, že mu pomáhám vše zvládnout...možná je to opravdu naopak. Jen vědět, jak s tím naložit...jak vše napravit?

Díky, Jitka

Sdílet tento příspěvek


Odkaz na příspěvek
Sdílet na ostatní stránky

cituji od Petra "A jsem vděčný za svobodu člověka, která je svoboda ke světlu (ne svoboda od jídla)"

To by mohl být nový popis brathariánství = "svoboda ke světlu (ne od jídla)"

v tom je právě ten trik, vytěsnit bažení po jídle světlem...

Sdílet tento příspěvek


Odkaz na příspěvek
Sdílet na ostatní stránky

Join the conversation

You can post now and register later. If you have an account, sign in now to post with your account.

Návštěvník
Odpovědět na toto téma...

×   Pasted as rich text.   Paste as plain text instead

  Only 75 emoji are allowed.

×   Your link has been automatically embedded.   Display as a link instead

×   Your previous content has been restored.   Clear editor

×   You cannot paste images directly. Upload or insert images from URL.


×
×
  • Vytvořit...