U sebe pozoruji, že když pomyslím na jedno místo, jeden svět ve kterém tvořím v meditaci, nebo kdykoliv mám čas, sic jakkoliv velikou tam mám moc, nenacházím vtomhle světě moc času, abych tam vytvořil velkolepé věci na moři a poušti. Udělal jsem tam jen 2 věci.. Zasadil tam strom na skále pod kterým roste tráva.. Ten strom je broskev, pod ním sedím a dívám se na moře a nebo doplňuji energií jeho plody tady ve fyzickém bytí.  A kdykoliv tam přijdu a vezmu broskev pak jí sním a tá představa je tak živá, tá chuť. V tom od hlavy níž a níž sestupuje takové příjemné mražení a je cítit tu energií. To samé se děje když to samé udělám u suchého půstu a třeba vtom světě ne moc daleko od toho stromu je druhý prvek, zastoupený element, teče tam nádherný potok. Také je velice reálný. Představa te tekoucí vody plné prány udělá to samé. Takhle nějak to u mě funguje, ale jen málo. I když jim tu broskev té energie nejde tolik, je to jako dát si sousto a konec, nedokážu to udržet, ale kto ten pocit zná když ho prožívá ví, že stojí za to ho zesilovat, pracovat na sobě.. Dle mého je síla v koncentraci a fantazií doplňeno tvořivou silou. To jen kdyby chtěl někdo skusit celkem snadný postup

A kam se chceš dostat? Proč se snažit o půsty nebo o pránickou výživu? Vše dříve nebo později skončí, není tedy vše jedno?