JosefBren

Ahoj všem. Cítím se kompetentní se vyjádřit k tématu...Být na "práně" je jednoduché když... zároveň na ni být je složité, protože... Není to však nic, co by nebylo možné. Někteří zde píšete o tlaku okolí. Není to však jen okolí, jako je rodina, přátelé a kolegové v práci. Je to okolí, ve kterém se pohybujeme všichni. Tlakem se to však nedá nazvat. Spíše bych to nazval vědomím ztráty času se těmito tématy zabývat z pohledu člověka, který vstoupil a je v této zkušenosti. A z toho vyplývající neochotou, resp. odchodem do ústraní. Po přechodu na pránu se vám změní život. V postojích, v praktických záležitostech, vlastně ve všem. Ztratíte strach. Jste zaplaveni láskou. Život se začne přetvářet. Můžete ztratit vše, co máte před tím, než se rozhodnete a učiníte a zároveň nic neztratíte. Alespoň nic opravdového. Není to však o ztrátě a o zisku, není to duální.... V každém případě je to osvobozující vstup do láskyplné samoty, nikterak však osamění.... A člověk se s tím po přechodu rád učí žít. To jen v kostce k tématu, o kterém je zde psáno. Slova však na popis nestačí, i kdybych psal mnoho stran, esejí či knih...Mějte se moc krásně.... Josef.