Jarmuth

Ahoj, O pránické výživě jsem se poprvé dozvěděl tak přes rokem a půl, když jsem jí začal vidět. Tehdy jsem ale ještě netušil, co to má být. Zase jsem ale nebyl v tom stavu, že bych hned běžel na oční. V té době jsem už měl za sebou pár meditací a měl jsem jistý pohled na svět. Také mi zkušenější lidé říkali, že patřím mezi staré duše. Když jsem si o tom dohledával informace, tak musím říct, že jsem sebe i lidi okolo mě docela pochopil. Jak jsem tak na sobě pracoval, tak se mi aktivovaly ruce a temeno. Ještě tedy ne naplno, ale je to znát. Musím ale říct, že ještě před tím rokem a půl jsem měl dost vyhraněný názor na různé stravovací návyky. Byl jsem schopný se s vegetariány hádat několik hodin. Pak najednou přišel zlom a já je začal chápat. Začal jsem je chápat natolik, že od prvního ledna tohoto roku jsem jím taky a musím přiznat, že se cítím lépe. Taky jsem ale konečně poslechl svoje tělo. K rozhodnutí, že jednou přejdu na pránickou výživu jsem došel teprve včera , ale po tom rozhodnutí si připadám ještě víc nabitý energií. Proto se snažím najít co nejvíc informací. Je jasné, že doma a v mém okolí o tom nemůžu nikomu říct, protože všude kolem mě jsou mladé, maximálně zralé duše. Kvůli tomu mám problém s komunikací o "těch svých věcech" s okolím, protože mi prostě nikdo nerozumí. To má za přičinu dosti osamělý pocit. O radikální změně života jsem začal uvažovat poměrně nedávno a nechápu, proč mi to nedošlo dřív. Hned vysvětlím, proč. Od dvou let mám alergie na takové ty běžné lukrativní alergeny, a mám bronchiální astma. Kvůli tomu beru všemožné léky a další chemický odpad, který ale neléčí, ale jenom tlumí příznaky. Teď je mi 27, takže čtvrt století do sebe cpu jedy, které mi vlastně pomohly jen k tomu, abych se neudusil. A to rozhodnutí přišlo právě kvůli tomu, že bych se z toho už možná mohl definitivně uzdravit. Okolí pochopitelně mojí nedůvěru k doktorům odsuzuje, ale já jim to necpu. To je to jejich přesvědčení, že všichni musíme být ve stádu. K tomuhle všemu mám nadváhu. Po několika hubnoucích kůrách jsem potom stejně zase přibral. Myslím, že největší problém byl, že jsem jedl nepravidelně. Když jsem vždycky den vynechal, tak jsem se potom strašně napral. Věděl jsem, že je to špatně, ale vůle byla slabá. Až teď si víc věřím, že na sobě dokážu smysluplně zamakat. Nutno podotknout, že vyšší úbytek váhy by mi nevadil. Mám na 174cm váhu 135kg, i když mi to lidi nevěří a myslí, že mám míň. A proto chci přejít na pránu, protože bych se tím zbavil všech těch svých neduhů a nemocí a věřím, že se mi i tady dostane dobrých rad, jak vydržet. No..... Tak jsem vám shrnul svůj život. Myslím, že pro poznání člověka je to nejlepší a nemám co skrývat. :)Doufám, že se mi povede tohoto cíle dosáhnout.