Awakening

Někde jsem viděl článek o tom, jak si nechat od těla poradit. Rady byly zajímavé a princip snadno pochopitelný. Ve zkratce.. v první fázi bylo sníst naráz pecen celezrnného chleba (1kg) a pak poslouchat co na to tělo říká. Až se tělo z toho zážitku zotaví, pak pokus zopakovat, ale s 1kg hroznů. Opět poslouchat tělo, co říká. Cílem je vyvolat intezivní pocity, proto také hned 1kg potraviny. Tělo vám pokaždé samo odpoví, jak se mu daří s danou potravinou vypořádat, jak se cítí, co ho trápí nebo co mu chybí. Není to sice úplně téma pro nejedlictví, ale je to zajímavý pokus. Tady se primárně jednalo o pocítění rozdílu mezi mrtvou a živou stravou. Ještě poznámka - maso je mrtvá strava, protože v mrtvém zvířeti už nejsou živé procesy. Utržené čerstvé hrozny jsou stále živé, ale upečené zrní už nikoliv.

Děkuji Viner-e za Tvou odpověď, získal jsem další skvělou myšlenku, která se stala další zkušeností. A tu stránku co jsi mi doporučil, moc rád se na ní podívám, mockrát děkuji.

Sportoval jsem chvilku, byl jsem na tom chvilku opravdu dobře, ale pak se vše rozmetalo kvůli dívce, pro kterou jsem to dělal. Chtěl jsem se změnit, abych se jí líbil. Teď jsem motivaci ztratil, není pro koho, ale už jsem o tom přemýšlel, že bych měl zase začít. Hlavně kvůli sobě! Chci se naučit mít rád, s tím mám velký problém. Zjistil jsem, že tento fakt mě brzdí ve vývoji...

K otázkám. Ano je problém trávit s lidmi, občas mám problémy se najíst či soustředit poblíž rodiny. Kvůli strachu jsem si musel dokonce požádat ve škole o uvolnění z TV, aktivitách před tabulí a dalšími aktivitami kde musím být pod dávkou stresu. Já se ve stresu strašně moc třesu a skoro omdlívám. A v rodině mou cestu duchovnem neznají, jelikož jim nic duchovno neříká. Když jsem jim řekl, že přestanu jíst maso, brát nějaké vybrané potraviny a tekutiny, tak se na mě dívali jako na šílence. Můj otec se mi jako vysmíval. Od nich nezískám sílu k duchovnu, ale aspoň jediná sestra mě poslouchá. I tu jsem zatáhl do breathariánství, ale spíš se mi zdá, že od toho má odstup, ale jsem rád za to, že aspoň jsem ji vysvětlil něco o dnešním světě, že jsme několik století otroci států. Aspoň nebude tak slepá a předal jsem ji tohle myšlení, že by se měla více dívat kolem sebe - ne vše je tak jak nám říkají.

AS je člověk, který dokáže hodně milovat a jeho slabostí patří oddanost. Ke komukoliv pocítím oddanost a ta osoba mě zradí (tak jak to bylo u té dívky), tak je všemu konec. Oddanost a mnoho osobních atribut mi lidé s AS bereme více vážněji než jakýkoliv normální člověk, je to tak moc silné. Já to beru jako handicap, podívejte jak si se mnou lidé hrají.

Jsem v kontaktu s jedním člověkem, který má též AS, ale ten to nemá jako handicap, ten člověk je tak chytrý, vůbec by jste nevěřili, že někdo s AS může být tak neskutečně chytrým člověkem. No, ale vlastně to patří k naší pozitivitě. Patří nám na oplátku logika a chytrost ve směru, kterému věnujeme nejvíce času. Takže jsme v některých věcech a záležitostech nesmírně inteligentní než kdokoliv jiný. Já bohužel ještě takovou věc nenašel, snad se to změní. Pak jsem s dalšími lidmi v kontaktu, kteří mi dodávají neskutečně moc energie, abych vše špatné zvládal.

 

Ve svém volném čase jsem většinou u počítače. Sbírám informace a hledám pravdu. Také jsem dříve maloval, ale jsem špatným kreslířem a také grafikem, vykašlal jsem se na všechno, nemá to cenu. Můj pernamentní třes rukou mě nedovolí dělat správné stopy. Pak není nic co by mě rozveselilo, krom té kresbě, které jsem věnoval tolik času, ale hold mi to nepatří. Musím hledat jinde.

 

Omlouvám se za tak dlouhý sloh, v tomhle já vynikám. Snad se to dá číst. Ještě jednou děkuji za Tvou odpověď.

 

S láskou Indi.

V tvém případě bych možná ještě vyzkoušel vyhledat služby kvalitního psychoterepeuta, ale někoho opravdu kvalitního, mohu případně na PM dát doporučení, nechci tu dělat reklamu někomu nebo vyvolávat nějaké emoce. Kazdopádně nechápej mě spatně, nemám tě rozhodně za blázna. Jedním z velkých omylů společnosti je doměnka, že ten kdo vyhledává služby psychoterapeuta je blázen. Uvědomme si, že spousta takovýchto nemocí a syndromů jsou výstřelky moderní doby. Takové nemoci v dávných dobách vůbec neexistovaly. Tím jak se po staletí šíří zhouba do našich myslí a jak jsme manipulováni a stávame se poslusným stádem, jsou nám podsouvány různá náboženství, jde vzdy jen o manipulaci. Stát je také manipulátor a je tak vlastně náboženstvím - cíl je stále stejný, tedy ovládat nás. A co myslíš že je věda? Zase jen novodobé náboženství - potřeba nás ovládat. Psychoterapeut je odborník, který nesoudí tvé názory, ale může identifikovat tvé bloky a pomoci ti je překonat, uspořádat si je tak, aby tě neblokovali. Strach máme všichni a jediné k čemu nám slouží je, že nás ve všem brzdí. Tak k čemu jej vlastně máme? Vůbec jej nepotřebujeme. Pokud jde o otázku pudu sebezáchovy, tak na to máme plazí mozek. Není žádoucí, aby nás v běžných situacích plazí mozek omezoval a na logická rozhodnutí máme limbický systém (neokortex) a zde pro změnu není žádoucí, aby mu plazí mozek házel pod nohy klacky.

příprava je hodně důležitá...já jsem se za dva týdny přiblížil k bohu tak, že se mi tomu samotnýmu nechce věřit...před tím sem byl nevěřící realista...a ted...huááá

Už nějaky čas hledám, co se to se mnou v poslední době děje. Tohle by zdá se mohla být ta správná definice.

Donedávna bych řekl, že jsem nevěřící, nebo bych se vymlouval na víru v něco vyššího. Např. věřím v existenci jiných inteligentních druhů někde ve vesmíru a třeba v otázce "kde se vzal člověk" bych se donedávna nejvíc přikláněl k evoluci z opic. Dnes nějak cítím, že to celé může být třeba také úplně jinak. V boha tak jako třeba křestané asi nikdy věřit nezačnu, vlastně takovýma vírama pohrdám a považuji je za manipulaci, potřebu ovládat stádo.

Víra v kosmickou energii nebo jak tomu chcete říkat, se mi ale jeví čím dál tím více přijatelná. Breathariánství se mi jeví jako zajímavá možnost, jak si to ověřit. Samozřejme se zdravým rozumem. Mám už z dřívějška různé drobné poznatky, kdy jsem vydržel bez jídla i několik dnů, aniž bych pociťoval jakýkoliv deficit a potřebu konzumace, vyjma teda tekutin. Občas se ocitneme v situacích, kdy tělo samo řekne, že jídlo nechce a vy nějak intuitivně uposlechnete. Jakmile se věci vrátí do normálu, zase začnete znovu konzumovat a potlačujete svou intuici. Tělo vám nedávno dalo jasný signál, že nechce jídlo, vy na chvíli poslechnete a sotva je vám lépe, cpete to do něj zase a znova. Mě se to jeví jako téma k zamyšlení.