fornax1713

...přál bych si navštívit Amazonii. Sám a potichu požádat o přízeň původních plachých obyvatel. Lepší podzim a zimu života si nedokáži vybavit. Nezávislí na stravě,nahý v srdci planety. *

Dům ožil, čerpám s obdivu hodného optimismu a chutě žíti, malých okřídlených tvorečků s neuvěřitelně velkou duší...*

Co se týká nejedení, denně sladím medem čaj, nebo kafe. V poslední době si strouhám kousek mrkve,petržele a celeru. Zaliji to litrem vody,převařím a konzumuji. Dneska sem vypil studený pul litr, co zbyl ze včerejšího dne. Když nemám zeleninu, výborný jsou čtyři stroužky česneku a Magi. Mezi to prokládám občas to co sním, to jsem také píšu... Necítím se byt Breathariánem ! ...není to ani potřeba. Nezáleží mně jestli zůstanu nakonec jen na vodě, nebo snad i bez vody Nad otázky prány, energií a všeho toho tajemna, osobně povyšuji své probuzení. *

..předevčírem podvečer, zahlédl jsem na okraji osady, první vlaštovičky. Ranní hlahol a povyk vrabců, kterým tímto skončilo pelešení v tak pohodlných hnízdech, probudil dům.* Tucet ptačích příbytků a ani jeden zdravý. Každý je poznamenaný některým z dočasných podnájemníků. Nechci je rušit při hnízdění, z poza záclony nehnutě pozoruji jak si vedou při náročné rekonstrukci. Kolika se to povede...? Obávám se, že budu rád za tři hnízda, ...které ožijí. Ptáků ubývá Jestli že se bavím o andělech, vyjadřuji tím pocity, kterým kdosi věnoval formu. Potkám li se s duchem osoby, nebo bohem či bohyní, děje se to, že to tak cítím. Nedělám si ambice pro zjevení....! Příroda, možná co se týká duchovna, působí opačně. Pod prahové výjevy v duchu všedních dnů, poznamenané němým, tichým, bolestným údělem ostatních živoucích, za naši přítomnou společnost, degradují nás na bezduché. Poníženě se stydím a omlouvám tomu všemu, čemu jsme kdy ublížili, všemu živému co právě zbytečně trpí a zdaleka všechno nevytrpělo. Je mně hanba, mám li ještě jeden život na výběr, nechci se narodit jako člověk, to nejhloupější, co tahle krásná planeta má.*

..potkávám lidi jenž jsou duchovním učením posedlí. Z rukávu sypou termíny, které neumím ani vyslovit a vlastní nadpřirozenou schopnost a zaručený postup a hned vedle také ceník. Vždy mají výbornou náladu, na znamení, že to funguje...ne zřídka, staví na kulturách mně exotických. A také ne zřídka,dělá těm to lidem potíže, třeba jen chovat se ohleduplně... Jinými slovy, možná by bylo moudřejší naučit se žít a chovat podle obyčejných zásad našeho přirozeného cítění, Nehledat tajemno a v přítomném okamžiku spásu a vysněné krásno. Na radost z bytí, z trapných obyčejností a přírody kolem v každodenním nelehkém údělu společnosti, ve které se nacházíme, nepotřebujeme žádné složité praktiky. Dům je pořád osiřelí. Vlaštovičky v nedohlednu. Spoléhám na moudrost malých druhů. Chtěl bych se strachovat, ale co pak, stejně to nepomůže. Chtěl bych je přivítat bez emocí ale copak to jde ? Těším se až se budeme vítat v prostředním okně v prvním patře letitého domu, tak jak tomu vždy bylo *

...málo co mně minulou sezonu přinášelo radost, jako byla jízda na motorce. Své místo má v před síni ,u prosklených dvou dveří do obýváku. Než jsem ji odvezl do servisu, míjeli jsme se několikrát denně. Blíží se čas, kdy si pro ni pojedu a zase se těším. Rychlá jízda, je jako meditace. Plné soustředění se, kontaktu s okolím a vyhodnocování momentální situace. Stav podobný letu. Srdeční záležitost... Dříve, nebo později se téhle záliby pravděpodobněji vzdám. Létat se dá i bez motoru. V období růstu, v době kdy dítě přijímá informace z okolí a nic nehodnotí, jen žasne, tam někdy chodíval jsem spát a jako na pokračování létal jsem ve snech. Bylo to tak opravdové, že jsem to říkal kamarádům a loučil se s mina v legraci, že jdu létat Bez křídel a cíle cítil jsem sílu jenž mně nadnáší. Asi bych na to dávno zapomněl, nebýt učitelů. *

se mně to přepólovalo*

...již po několikáté jsem se setkal s názorem, že zvířata, ani rostliny, nemalí duši. Tohle tvrzení je stejně hloupé, jako se vědecky do nedávna tvrdilo, že zvířata necítí bolest... Nejen že mají duši, a to se nebavím ani o delfínech a ani o gorilách, dokonce dokáží s pomocí čelovka, dospět k vyššímu sebeuvědomění. Díky tomu, že své psi netrestám, mohu si k nim, po letech, dovolit téměř všechno. Ten veliký, může třeba podřimovat a já, když o mě ví, aby se nelekl, klidně na něj skočím a začnu se po něm válet. Podotýkám, že je to čoklisko veliký a temperamentní. ( o Vánocích mně prokousl ruku ) . Žijeme společně šestým rokem a on ví, že já jsem jeho a on můj. Také předvádí li se nikdo s velkou šelmou, račte si povšimnout, drží li v ruce třeba jen proutek. Každý cirkusový krotitel a jim podobní, naučí se techniku drezury právě jen díky strachu zvířete z onoho bičíku. Blázen pak každý a končí to ne zřídka smrtelnými úrazy, kdo si myslí, že zvládne takového dravce ,, po dobru" Jak je tedy možné, že se najdou případy kdy tomu tak není. Kdy dravá šelma zachrání mládě živočišného druhu, který běžně loví a požírá?. Nebo člověka dokáže přijmout do svého teritoria? Dokonce si myslím, že vše co jme schopni přijmout, duši má. Dostanu li třeba knoflík i s legendou, abych ho nosil pro štěstí a ten příběh bude prožitý a ten knoflík darovaný od srdce, pak má duši.*

Moc děkuji, škoda že to není v učebnicích... Jedna odvážná vědecká teorie, podložená nálezy zmrzlých těl mamutů s nenatrávenou potravou, hovoří o pohybu zemské kůry a to až o tři tisíce kilometrů v kratičkém čase. Tím také argumentuje, že odkaz Atlantidy, leží bezvadně zakonzervovaný pod tří kilometrovou vrstvou ledu, na severním pólu. *

... v týdnu naskytl se mně obraz z pozice šoféra sedícího v novém Tranzitu, na kráčející rodinku sociálně nejslabších. Špinaví, ošacení odpovídalo společenskému postavení. Oba dva dospělí po Americké ulici, šli se vzpřímenou hlavou a paní pevně tiskla jedno dítě v náruči a jedno za ruku. Padla zelená a já jsem už dávno pryč. Ten obrázek zůstal, ta nejčistější mateřská láska. Žena s velkým Ž a pan s velkým P.*

Dům který obývám, disponuje třemi dvou okny v přízemí a taktéž třemi v patře. Přes jedinou komunikaci, hlavní třídu, směřují na západ. Je to jediný obytný dům v obci a žel Bohu i v širokém okolí, který s radostí, pokorou a láskou naskýtá v každém rohu těchto oken, útočiště a domov vlašťovkám. Čím dál častěji, při trysk ním pohledu na jejich zčásti zdevastovaná hnízdečka, pociťuji stesk. Venku je deštivo, pět stupňů. Nemám ani tušení o svých maličkých.*

--převažující ztvárnění Boha, otce, je mužského rodu. Měl li bych si vybrat, raději bych byl kdyby Buch, byl žena. V rozpomínání na matku, bez které bych nepřežil první nádechy, bych byl mnohem blíže. Otec, muž, dárce spermie, věnuje do procesu vývoje tělo. Ovšem proudí li život z nitra, dárcem duše, pak je žena. Muži jsou těla téhle planety, ženy pak generátorem duší. Možná pak největším nedostatkem naší civilizace, spočívá v nedostatečné péči o ženy. V létech temna, všechno co bylo trestáno a ponižováno církvemi a následně i společností, ne zřídka bylo ke stvořiteli od pradávna blíže. Každá žena si nese břímě temné minulosti. Podle toho také vypadá svět který jsme si bez dušně vytvořili, svět bez žen. Věřte mně ženy, jste bohyně .*

..dočetl jsem se, že za celou éru moderního pozorování, slunce se chová velice nestandardně. V době Velikonoc, měl počet tmavých skvrn být nejpočetnější a kulminovat. Sluníčko bylo naprosto čisté, beze skvrn. Vědeckých teorií je nespočet, ovšem doopravdy neví vůbec nic. *

... láska prochází žaludkem...na znamení sympatií, dopřála mně milá slečna hojně kečupu a kdo ví čeho. Tělo je moudré a netrvalo dlouho a milá to pochoutka změnila se v obyčejnou sra... průjem. ..nechutné, na druhou stranu lepší, než to v sobě nosit dva dny.*

..dneska odpoledne jsem si domů přivezl langoše a vdech nul ho.*

V kraji bujné vegetace a hojnosti divokého života, kam jsem se před lety přestěhoval, slouží ke spojení mezi obcemi klikaté asfaltové cesty. Černý had. Na hadím hřbetě často potkávám obyvatele království divočiny. Někteří z nich se na hřbetě vyhřívají, jiní ho z donucení používají k přechodu mezi světy. Citlivě se učím projíždět a rozeznávat denní dobu, do které spadá čas migrací. Těsně před rozedněním, nejčastěji pak sedí na hadovi spící ptáci. Hned potom se vydá na pochod armáda žab, šneků, plžů, mlžů Přes den bývá relativní klídek. K večeru, večer a celou noc, had usne a splyne s okolím. Nenahání strach a tiše spí. Slepá důvěra ostatních obyvatel, pak přináší všechny možné nahodilé setkání. Jedině pozorná jízda a sem tam pro-troubení do tmy, je vykoupením nestát se masovým vrahem. Docela dobře to funguje, řekl bych až výborně, ovšem nerad bych to zakřikl. Jediní s kterýma to až do nedávna nevycházelo, byly právě přes den, motýli. V čase motýlů, dvě sezony, si před nevyhnutelným osudovým střetem, vědomě přeji, aby k tomu nedošlo. Je až neuvěřitelné, i v jak vysokých rychlostech na motorce, v záblesku momentu, tahle praktika přináší ovoce. Až do nedávna jsem pro naší domluvu neměl vysvětlení, to nemám ani teď, ale... lépe to chápu .*

Již několikátý den praktikuji, že vypínám mobil. Nosím ho v kapse, jako třeba otvírací nožík. Teprve potřeba ukrojit si v naší rezervaci kousek komunikace, je ten pravý důvod odhalit ostří. Můj šéf počítá s tím, že kdykoli zavolá jsem k dispozici, moji známí, příbuzní i kamarádi. Tahle mobilní pohotovost, v mnohých případech suplující pocit sounáležitosti, v hlavě živí samostatně žijící přelud. Stíní dopadu sluníčka na to co je.*

Po každé, když se zadívám do okolí, ptáci jako by postrádali strach. Samo sebou, udržují si bezpečnou vzdálenost, ovšem jejich všude přítomná bytost, tohoto nespoutaného společenství, nasycuje provoněný prostor děním, každé chvilky oka mžiku, v opusech bez notového zápisu. Z titěrných nádechů ptačích tělíček, silou trubačů znějí fanfáry oslav . Stačí se jen rozhlédnout a zaposlouchat, být při tom. *

...do nového dne, vystřelil jsem jako ohniví šíp. V kraťasech a triku s temperamentem teriéra*

Jako zbitý se špatnou náladou, snad poprvé od přechodu....? Čeká mě náročný den, musím se dát dohromady a pustit se do toho. .... zajímavé probuzení, ani nevím příčinu. Naštěstí tenhle stav je pomíjiví, s ranním cvičením ustupuje do pozadí, za radost z života. *

.. rychle se mnou byli hotový v nemocnici. Jinými slovy, jsi blbí, kdybychom měli volná místa, dočteš se to na internetu, nebo na pracáku... Venku je nádherně, trenýrková teplota a radostná práce na zahrádce. *

...jako rodinná smečka, navštívili jsme bulíkovo hrobeček. Jeho věčná loviště, jsou tam kde to miloval, v divoké přírodě, v údolí, na břehu řeky. Jako u starých fotek, vraceli se mně zážitky z dob, kdy jsme tady žili většinu měsíců z roku. Ve staré dřevěné chatce, postavené v poválečných letech. Miniatura žebřiňáku, kam se vešli dva kýble, značně ulehčovala procházku k pramenité pitné vodě. Vařili jsme na kamnech, ohřívali vodu a bylo li nejhůře...sprchovali se pod kropáčem Nejkrásnějších snad pět nebo šest let mého života, Prosluněný výletní den s voňavým jarním přeháňkovým deštěm, po vzoru starých vžitých obyčejů, vylepšit jsem ho vymyslel, zakoupením pici, cestou domů v Dobřanech. Nebylo to šťastné rozhodnutí, polovinu jsem nedojedl a tu druhou cítím celou noc a ještě i ráno, jak mně tlačí v žaludku a bere energii. Snad je to tak dobře a já si to budu pamatovat. Těším se na východ sluníčka, obléknu se a jedu na kopec*

Povím vám osobní příběh, všechno se odehrálo někdy v počátcích sametové revoluce. V náručí jsem si přinesl domů po schodech do druhého patra, tehdy ještě plzeňského bytu, nohaté psí štěně Bulteriéra. Díky respektu k těmhle psím duším a k jejich původní divoké povaze, nikdy je netrestám fyzicky. Neznamená to však, že k ním nejsem důsledný, ba na opak, je třeba mnohem více času, pochopení a právě té důslednosti. Po devíti neuvěřitelně krásných letech, denně žitých vedle sebe, důvěrou,láskou, nespoutaností,radostí ze samotné přítomnosti, se naše duše stali v životě neoddělitelné. O co více jsme žili ve stylu nesmrtelných, o to přesvědčivěji jsem poslední společný den cítil, že je poslední. Chvátal jsem z toho důvodu k lékaři, kde jsem ho s osobní letitou důvěrou k tomuto pánovi, nechal. Měl jsem v oné době zakódovanou dohodu, sám se sebou, že budu za každých okolností, nejprve plnit své pracovní povinnosti. S dírou v srdci plnil jsem ten večer dohodu. V prvním možném oka mžiku, jsem držel u ucha sluchátko telefonu, v naději že by doktor byl v ordinaci a .., poslouchal jsem vyzváněcí tón. Po druhé jsem měl chvilku víc času, vyděl jsem při zvuku sluchátka u ucha, jak v ordinaci na stole drnčí aparát. Jak je to po druhé co v tiché ordinaci probouzím svého druha z umírání. S třetím zvoněním v tiché ordinaci, kolem čtvrté ráno, věděl jsem, že jsem se dopustil největší chyby v mém životě.!!! Rozedral jsem onu nelítostnou dohodu, až z ní cáry létali. Mnohem důležitější, než hloupé pracovní povinnosti, je být s milovanou duší na cestě poslední. Díky tady tomu provinění, celý rok jsem byl smutný. Ve svém smutku potkal jsem anděla smrti a on mě dal sílu doprovázet .. Včera s andělem setkali jsme se v Toltécké knize. Věrohodnost naší rozpravy snad i skeptika na moment znejistí, v pondělí se pojedu zeptat na práci sanitáře, do nově postaveného nemocničního komplexu v Klatovech. Ochotně podstoupím i na vlastní náklady, všechny potřebné kurzy a vstupní procedury Přijmou li mě, vyměním tak velice pohodlnou, časově bezkonkurenční práci, za tři šichty v baráku plném ambiciozních lidí... Také jsem se ptal na důvod proč bych to měl dělat ?? ... jak je prostý, proč jsem na něj nepřišel sám ? ,, Největší odměnou ti pak bude obyčejné setkávání s lidmi, ve chvilkách jenž si dlouho pamatují a víra v to, že si ono setkání ponesou domů a bude jim pomáhat šířit lásku dál do svého okolí" Nikdy nemůžu zapomenout na žádného ze svých psů *

V sobotu třináctého tomu budou tři měsíce. Chtěl bych si jít zatancovat, kdyby se vám někomu chtělo také Dneska jsem vyrazil s čoklama k řece ke splavu. Náramné počasí, ptactvo ve svém živlu, spousty rostlin a vůní. Všem a všemu se chce žít, nádhera. Pro mě osobně ve čtyřech dohodách....budu mít obtíže s dohodou druhou. Nebrat si nic osobně, když v tomhle ráji najdu skládku odpadu, je dost nepřekonatelné. Obávám se, že byt svědkem ničeho takového, srazím k zemi pěstí každého blba. Procházkou jsem vychladl a přišel na důvod mého hněvu. Chceš trestat ? A nebo chceš aby se to neopakovalo ? Co by v důsledku byl platný výprask? Výsledek : s největší pravděpodobností, pro zlepšení komunikace, bych ho přeci jen praštil a to tak ,až by viděl auru kolem sebe a až bych se nad nim skláněl, možná i svatozář kolem mě. Potom,až bychom společně sbírali střepy z obrazovky, plastové kryty čeho si a různé laskominy, snažil bych se mu domluvit. Snad to tak bude..? Hmatatelným poznáním, oné celo společenské mentální obrody, bude právě úbytek těchto němých svědků neuvěřitelného počínáni lidí, divokých, bezohledných skládek. ......... tady jedna přibyla je nade slunce jasnější, tenhle námi oblíbený kout nesnese mnoho návštěv, abych to svinstvo, neuklidil já. Sluníčko v dušičce *

Včera jsem viděl našeho milého pana Duška, díky mu za všechno, v pořadu ,,Na plovárně". Jako tradičně, nezklamal Navedl mě k učení moudrostí starých Toltéků. V knize ,, Čtyři dohody", úvodní moto :Ohnivému kruhu těm, kteří již odešli těm, kteří jsou zde těm, kteří teprve přijdou DON MIGUEL RUIZ 1997 Není to tak dlouho, co moje intuice zplodila obdobnou myšlenku .... Také, kromě zajímavých nových poznatků, jsem určité statě jen přejížděl očima a kontroloval dané téma. Nemusel jsem ho doslovně číst, svou jasností principu učení, jako bych si jen opakoval školní látku, tam někde z doby pochopení daru života. Nic méně, mám se ve čtení kam vracet a také mám v sobě touhu poznání původní mentality, jenž sálá svoji energii z každé myšlenky odkazu žití našich prarodičů. V mém případě, na počátku všeho, byl zase ten Dušek Jaroslav. Kdo by to do něho řekl, do komedianta , Nebo se pletu a nevidím mistra ? malý příklad osobní slepoty. Určitě toho pána chci zpovzdálí vidět v divadle. Moc ho obdivuji *