fornax1713

Dobrý den Igorku. Děkuji, také jsi mně potěšil*

... víte, ještě něco, měl jsem to veliké potěšení, v parku na konci města, být v přítomnosti šesti měsíčního mimina. Nejen to, maminka byla moje dlouho letitá družka a tak jsem si toho milého tvorečka mohl chovat a cítit jeho dech a hmotnost, mačkat v dlaních směšně malé nožky a navzájem se pochechtávat, jen tak z radosti... Nic hezčího moje dlaně nikdy nedrželi, ani nic hezčího jsem nikdy neviděl a ani neuvidím. Považte sami, je snad hezčí nové auto, nebo dům či katedrála,text, nebo socha,šperk, či co je na tom našem ubohém světě víc? Co dává větší smysl než původní přirozená láska ke všemu co se právě děje ve své prvotní přirozenosti. Jsem mile očarovaný, nic naplat, člověk je nejvíc...

Zdravím jedlíky, polojedlíky a nejedlíky Jak jsem již na počátku avizoval, nelžu. Proto také hned v úvodu musím předznamenat, že jsem jako Breatharián, pro vědecké účely nepoužitelný. Myslím si, ale většinou to, co si člověk myslí, bývá právě naopak, že konzumuji, to co konzumuji, jenom pro účel vyrovnání PH v ústech (jsem kuřák). Nicméně, zvykl jsem si ráno vstávat s horkým čajem s medem a večer si dělám sýrovou polévku do hrnečku. Nezdráhám se mít týden rozbalené brambůrky, křupky a nějaké crackery, ze kterých občas uzobávám. Od mého přechodu, jsem nikdy neměl pocit hladu. Při těžší fyzické práci, jsem možná pociťoval únavu, která mne během 10-ti minutového odpočinku přešla. To je v úvodu asi tak všechno, co se týče mého nejedení a obrázek, ať si každý udělá sám. Také si myslím, že spím déle než čtyři hodiny. Chodím spát se setměním a vstávám při rozbřesku, ne zřídka kdy se budím v noci a pozoruji oblohu. Spánek venku je nevím proč blahodárný, žel Bohu, nevím kdy mě zima zažene Můj dům nafotila realitní kancelář a když to dobře dopadne, po zaplacení hypotéky, zbude mně dvě stě tisíc. Dost na to abych koupil letenky pro moje dva čokly a sebe a tradá. Peru nevyžaduje vízum a půl roku je dost dlouhá doba na překročení hranice, pak zase půl rok ofic. Neočekávám nic než původní přírodu a lidskou přirozenou mentalitu. Samo sebou systém proti svévoli je rozhodně proti a tak se budu muset zbavit občanství. Ono totiž přestat platit zákonem povinné zdravotní pojištění, stává se z vás automaticky dlužník a stejně si tady v tom státě nic nekoupíte do vlastnictví... Dneska poprvé komunikuji z hospody, konečně nemám internet a účty za něj Žiji svůj sen, ač na nepřátelském území, tím snem jsem posílen*

Zdravím jedlíky, polo-jedlíky a ne-jedlíky, jak si tady tak sám vegetuji, neměl jsem srovnání s jinými lidmi a tak jsem pořád žil v pocitu, že toho přes týden, když to na mě přijde, docela dost zkonzumuji...zmrzlina, kafe- late, kus melouna a nebo sýrová polévka do hrnečku. Po celodenním výletu za kamarádem, strávil jsem noc na jeho sedmimetrové plachetnici. Přijel jsem se z rekreovat a narazil jsem na drsnou realitu fyzického nepohodlí a práce. Netušil jsem že můj letitý kamarád je takový drsňák a člověk, jenž ho voda přijala. Nic méně na nic krom horkého čaje s medem po ránu ani úvaha, naopak, nespoutaná svoboda i se strachem o život. Také, shodou okolností, měl jsem to potěšení, hostit dvě noci ženu, jenž řadu let žije makrobiotikou. Zajímavý systém se svým opodstatněním. Samotnou ji tahle strava změnila náhled na život . S potěšením jsme se shodli na doporučení pana Zežulky o dietě při stavu nemocí a prevence. Zajímavým způsobem dostal jsem od téhle paní osvětlení, jak že to s těmi chutěmi vlastně je. O co slanější na jazyk, o to větší chuť, záhy, na sladké...když to zkrátím... O důležitosti chutě hořké, které se vyhýbám . Rád si vezmu k srdci slova téhle ženy a zkusím vyrovnat onu kolísavost. A v porovnání s denní potřebou tohohle padesáti-kilového človíčka, pociťuji vnitřní úlevu nad bezstarostností o přežití. ...trošičku mně to zavádí do pomyšlení být bez vody.... to by bylo Ale to už fantazíruji, přeji krásné léto *

...spím venku jen co to jde, tak že až na vy jímky pořád ...než si udělám čaj s medem a citronem, do starého půl litrového porcelánového hrnku, seznámím vás s novým kamarádem, mistrem meditace. Než slunce oběhne kostelní věž, je hřbitovní stará zeď, jenž leží pod úrovní hájového povrchu, vlahá a plná očividného ruchu. Vše, jako by mávnutím kouzelného proutku, se změní s prvním dotykem, na plné pecky rozpáleném, sluníčkem. Nu a nešlo si nevšimnout, že na tak za oka mžik nebezpečném místě, ustlal si onen budoucí nový kámoš... ..shodou náhod, obá dva jsme měli dostatek času, neslo upnul jsem ho a položil do trávy, nýbrž jsem si ho dovolil taktně upozornit, několika stékajícími kapkami vody. Mistr se pohnul, tedy jeho obdivu hodný dům, poškrabal jsem ho opatrně po směru spirály a mistr jen tak očka na půl žerdi a kukal. Koukali jsme oba. A jak mě tak hypnotizoval, tekli mně slzy na tolik veliký, že jsem si je nasbíral na konečky prstů a smáčel jimi hlemýždí drštičku . ......a pak to začalo, z baráku jako by se rozlítli dveře a ven se vyvalila mohutná noha a s neohroženým odhodláním nechal si líbit ukazováček těsně u hlavičky,až si přelezl na ruku. Postoj, chvilkami připomínající Křivoklátského jelena, vypustil ně do dlaní pár kapek čiré tekutiny. Na ruce ani známka po slizu, naopak, držel se mně silou, jako malé dítě, když se drží za malíček. Nechal si nadnášet ulitu a na oplátku, zase ulitou, proti hraně dlaně, ukazoval svoji sílu. Kolem ulity zamilované bublinky a tak, než jsem ho vyprovodil do skalky pod zdí, rozchechtá vál mně tam půl hodiny. Od té doby,příležitostně, poškrabu ho na ulitě a nechávám ho meditovat.*

...ahoj, pociťuji deficit k vyjádření o jedení či nejedení. Přeci jen stránky jsou určený především k tomuhle tématu a to ostatní je spíše okrajová záležitost. Dneska jsem ve stavu, kdy Breathariánství věřím. Jediné o čem mohu pochybovat, jsem samotné já. Moje životní naladění se a výběr společnosti a můj duchovní fond. Samotného by mě zajímalo, jestli se změnou životního postoje a podmínek...třeba i k výrazně lepším, může i zkušený nejedlík, pod tíhou navršených starostí, zase začít pociťovat hlad? Jestli třeba pod tíhou stresu z okolního prostředí, nebo strachu o holý život, člověk zesílí a nebo umře? Jak pevná dokáže být hranice mezi realitou a tím co je uvnitř? Jak trávím noci v přírodě, vlhko se sestřičkou zimou, neustále dohlížejí, abych se staral sám o sebe, jinak to nevydržím, duchovno ne-duchovno... ...o tom, že bych nechutnal komárům a jiné havěti, si mohu nechat jen snít, tyhle vlivy mně jasně dávají najevo, že jsem hodně slabý a polevit na práci s vyrovnáním se s okolním přirozeným prostředím, vede k podzimu života někde v chatě nad Berounkou ... ..Včera při meditaci jsem si chtěl navodit pocit, jaké by to bylo, nemít chutě a nutkání občas něco degustovat...když to zkrátím, více svobodný se cítím dneska. Nejím ! A při tom jím, kdy chci a co chci.... ...také to pomohlo dost lidem v mém vzdálenějším okolí a už je nezajímám....děkuji. Hodně mně obtěžuje vysvětlování co a jak že to mám. A tak nechci li polemizovat se zatvrzenci, odkazuji je na tyhle stránky, aby si to zhodnotili podle sebe. Na jednu stranu lituji, že už jsem nepíšu co jsem kdy a kde vdechl, měl bych přehled a dějiny na dosah, na druhou stanu, zase se o to nestarám a tím i méně přemýšlím o strkání čeho kolii na jazyk. Také jsem si myslel, že lidi nemám rád, myslím si to i teď. Nedovedu si potom vysvětlit, že nečekaně potkat člověka při svých toulkách, je moc milé. Budoucnost...není a já směřuji do vytracení Jednoduchá rovnice : více svobody = méně majetku / osobní síla. *

Zdravím Pega i Lalíka Také si občas představuji jak sem konečně píši, jen prožívám jeden zážitek za druhým a tak to odkládám, až se toho tolik nakupilo, že je dobře, že jste mně vcelku mile propojili s realitou. Díky velké vodě, magický slunovrat měl spád podobně jako první setkání s meditativním stavem. Někdy mezi osmnáctou a devatenáctou hodinou jsem zase vyjel jen tak na slepo do kopců za Klatovy, s cílem najít vyhlídku na západ a po strávené noci přivítat sluníčko a alou domů. Bludná cesta skončila po několika dlouhých desítkách minut někde nad asi Kdyní, kde cestou na báječnou zříceninu, potkáte neuvěřitelný výjev, jako by z dob ztracené civilizace, rozestupují se řady zarostlých ochozů přírodního divadla s kapacitou minimálně tři sta lidí a s jevištěm, jehož kulisou bývala za obzorem zapadající sluníčko. ..až strašidelné Na samotné zřícenině, představte si to, míjel jsem vystrašené milence... tomu říkám romantika. Celou noc jsem strávil na nejvyvýšenějším místě, v takovém tichu, že i šustění dlaní byl rámus. Obklopený tolika živočichy a rostlinami, tak blizoučko nebi a tak daleko od lidí, žijících tam někde v nížinách. Blaho dálný smích zamilovaných v tom nádherném božím chrámu, měl sílu lásky, jenž přináší absolutní štěstí. Noc pokročila a s mílím párečkem, jen tak do tmy na dálku, řekli jsme si s pánem Bohem. Nebe se zatáhlo a nad celým tím panoramatem jako by se od jho východu stěhoval oceán, tolik energie, něco úžasného. ...do popisování duchovních prožitku se nebudu pouštět, asi bych se do toho zamotal jen od té doby cítím ke sluníčku lásku, jezdím každou volnou chvilku na vyhlídky a nebo k vodě, hodně mě to osvobozuje. Nu a je nade slunce jasnější, že Henryho jsem si v Plzni, nenechal ujít. Můj nejlepší kamarád prožíval rodinou tragédii a na poslední chvilku se omluvil. Lupen jsem věnoval milé ženě ve frontě a trošičku ... jako by zase sám, v nejklidnějším koutu debatního sálu, neposlouchal jsem mně už známí obsah, nýbrž jsem se soustředil na vibraci a intonaci Henryho hlasu. V rohu onoho rozlehlého sálu, jsem nepozorovaně odhrnul ubrus a sedl jsem si do meditativního, tureckého sedu a neobyčejně dobře jsem si zameditoval. Mistr dohovořil a ačkoli beseda pokračovala, potichu jsem se vypařil. Ode mne veliká spokojenost, jsem moc rád že jsem měl tu možnost vliv pana Monforta pocítit na vlastní kožku. Nu a krom dalších náramností, jsem v poslední době hodně ovlivněný Greenpeace. Moc těm lidičkám fandím. Co mě ale opravdu denně znepokojuje, je zjištění, že v dnešní době je na matičce zemi odhadem dvěstadvacet miliónů dětských otroků. O větším hnusu jsem zatím neslyšel. Nemůžu se s tím vyrovnat, uvidíme co bude dál. aaaaaaaaaa jistě čekáte co to moje nejedení )) ... jo pořád při starém, čaj, káva slazené medem, vývar z kořenové zeleniny a občas nijaký pamlsek,naposledy jsem musel v sobotu do Plzně, kde jsem hodinu čekal a kukal na kebab. Ochotný turek, za pětku, dal rozpéci kousek tureckého chleba a já ho spíše vycucal než snědl a moc goot. ​Je to moje domněnka a tedy možná blbost, ovšem myslím si že Breathariánství je přímo úměrné vnitřní síle jednotlivce. Moje síla a také slabost je tady popsaná. S úctou a pokorou *

...asi špatný formát fotky, rád zašlu na i mail*

Ahoj milí jedlíci, polo-jedlíci a nejedlíci U mě dobré, tuším ve čtvrtek jdu na Henriho... I když můj den má asi devatenáct hodin, stejně to letí. Naučil jsem se vcházet do duchovního světa. Směle to mohu přirovnat k paření videoher. Člověk se zapeče a čas si mezi tím dělá co chce. Dokonce být takhle často a dlouho u her, pomalu bych myslel na brzdičky, kuli návyku. Naštěstí pociťuji blahodárný účinek. Vím dost všeobecný termín a tak trocha analýzy pro zasycení závitů a možná i ku prospěchu: Když má človíček takový hlad, že pociťuje slabost v okolí žaludku, je naladěný na frekvenci strachu. Tahle nejsilnější vibrace lze utlumit třeba půl kilem dobře propečeného bůčku. Druhá pak silná vibrace štěstí, dneska už chápu vegetariány. Nezatížený masem, pociťují štěstí mnohem intenzivněji. A tak to pokračuje...co se týče slovníku, prostě občas lapu po dechu, slzím a na podrobnější popis snad jsou jen citoslovce...blahodárnost účinku pak spatřuji ve vyrovnanějším životě. Všechno mně to zapadá do sebe a tak se prolíná realita do, pro většinu lidí, bludů. A jsem konečně u kořene věci, proč se na vás obracím. Zkouším to na všech frontách a zatím žádný jistý výsledek. V den letního slunovratu, nabízím ženě, kuli vyrovnanosti energií, napojení na vesmír. Také je možná menší skupinka lidí, stejně, nebo více žen a maximálně dvanáct osob. Ovšem v rámci serióznosti musím zdroj mého vnuknutí popsat jako blud, tag že bez záruky .) Nic méně, podaří li se mně sem vpravit fotku, nech každý zváží dle osobního pocitu. Místečko vypadá jako hlava mimozemšťana, meditační ostrůvek je ve tvaru rakety, která má hangár ve třetím oku..po touze meditovat na ostrově, jsem to místo měl za deset min... Nad tím celým leží snad nejstarší zřícenina v Čechách s ideálním východem. Průběh bych si představoval po přivítání sluníčka, zapálit od něj oheň a celý den se v lůnu přírody připravovat na večer. Po západu začít meditovat. To místo je natolik nádherné, že tam před slunovratem pojedu ještě jednou, chce li to někdo omrknout. Leží mezi Prahou a Plzní. Také je třeba mít průměrnou fyzičku a zdravé srdce. Těším se jestli budu mít tu čest být v ten posvátný den se ženou, jestli ne, má to tak být *

...čtvrtý měcíc po přechodu. Po osmi letech mě opustila přítelkyně,můj cíl byl jasný. Opravit dům, pronajmout v něm dva stometrové byty a z toho nájmu žít. Čím dál častěji a hlouběji pronikám do duchovního světa. Tam jsem také potkal svoji bejvalku a viděl její utrpení v téhle společnosti, její touhu po splození potomka a marnou snahu vybudovat domov. Druhý den jsem ji zavolal a ujistil ji, že až ten dům opravím, tak ji ho věnuji. Do tří let, aby neklesala na mysli... Nikdy bych neměl klid...také jsem si chtěl pořídit obytné auto a nebo loď,nic z toho nenahradí jít pěšky a bez krámů...chtěl bych projít jižní Ameriku, jen tak po stopách duchů dávné moudrosti. V týdnu podvečer jsem se dozvěděl šokující zprávu. Můj mladý kamarád ležel sedmý den po nehodě v komatu. Celý večer jsem promeditoval, nikoli s jakým koli přáním, ale tak abych onoho chlapce cítil vedle sebe. Jeho optimismus, střeštěnost a charisma. Druhý den jsem chvátal za jeho holčinou, znám ji ještě lépe a tak jsem čekal dušičku, které se všechno zhroutilo... a moje očekávání se naplnilo. Překvapeně koukala,že jako jediný z jejího okolí se s ní bavím normálně, bez emocí. V autě na kopci za obcí jsem ji uklidnil a společně jsme mysleli na důvody proč ho tady chceme mít. Tiše jsme koukali do vyhlídky a dokonce jsem zaznamenal i úsměv na našich tvářích, ticho přerušil vyzváněcí tón telefónu, zavolala maminka, že reaguje na bolest druhý den otevřel oči a tak to šlo den za dnem až ho snad i krmí pudinkem. Asi náhoda, lékaři nevěří, maminka je nejštastnější člověk a my obá s tou jeho nevěstou jen tušíme. Tak zase třeba za měsíc*

..jak říkám, druhá dohoda, ač je pochopitelná, dělá mně potíže. Přáním tady toho mého exhibicionismu bylo spojit se s inspirací a ne si dělat opozici. Rád vaše stránky navštívím, ovšem už jako host. Když to tady zůstane napsané, osvěžím si paměť, když ne, nezáleží mně na detailech a rád ty hlouposti zapomenu. S velikou úctou a pokorou Jan Petr Fornax1713*

chci pryč*

..ta Toyota měla obsah 5.7 to je tucet, dvanáct,12 aut Fiat 500. Dneska se to jako marnost nejeví, teda né všem...*

tomuhle říkám luxus *

Ekovesnice učí ekolidi stavět a žít bez hypoték 561 Napsal uživatel red dne Pá, 04/05/2013 - 17:32. K ekologickým či alternativním stavbám se přiklání stále více lidí. Nejen těch, kteří chtějí být blíž k přírodě. Mnoho z nich k tomu dotlačí nedostatek peněz. Domy, které si postavili za pár tisíc mohou být inspirací pro všechny, kteří žijí pod tlakem úvěrových splátek a se strachem, že pokud by přišli o práci nebo o zdraví, ztratí i střechu nad hlavou. Navíc, posuďte, ti lidé si žijí jako v pohádce... Například Brit Simon Dale (24), o kterém už jste asi slyšeli, nezvládal splácet hypotéku a tak pro svou rodinu postavil doslova pohádkový dům z kamene, dřeva a slámy pouze za 3600 eur. Travnatá střecha ve tvaru hřibu jen nenápadně vyčuhuje ze země, okenice i dveře jsou ze zaoblených větví. Na první pohled působí jakoby domek obývali maličcí hobbiti z Pána prstenů, pod zemí se však skrývá desetipojovový dům, ve kterém se může dospělý člověk pohybovat se vzpřímenou hlavou. Se stavbou, která trvala jen přes čtyřicet dní, pomáhali Simonovi přátelé a příbuzní. Podobné domy se stavějí dokonce už i v Česku, proč byste si to nezkusili třeba právě vy? Dům, v němž trávíme většinu svého času, by měl vyzařovat pozitivní energii a neměl by nám jakkoliv škodit. Jde o to aby, jste si pobyt v domě užívali. Představíme vám stručně některé méně používané a zdravé materiály ve stavebnictví a jejich výhody. Správně zvolený materiál pro stavbu i vybavení domu má totiž vliv nejen na naše fyzické zdraví, ale také na naši duševní pohodu. Hlína a dřevo příjemně voní. Dotýkáme-li se jich, je nám to příjemné, protože neodebírají tělu teplo a jsou na omak ”měkké“. Světlo se jemně odráží na stěnách, kterým není nepravidelnost na škodu. Místnosti působí útulným dojmem. Zvuk se zbytečně nešíří, ani neodráží. A v neposlední řadě přírodní prvky mají svou estetickou hodnotu. Pro někoho je jistě i zajímavé, že cihla z nepálené hlíny potřebuje pro svůj vznik asi 40x méně energie než klasická pálená cihla, svou pevností a odolností je srovnatelná s jinými stavebními hmotami. Jíl, z kterého lze vyrábět nepálené cihly, dělat zdravé omítky, kamna a pece je u nás skoro všude, asi 50cm pod ornicí. Dříve dokonce bývalo u každé vesnice nějaké jíloviště. Na světě je dnes něco kolem 6,8miliard lidí a říká se, že kolem 3 miliard lidí bydlí nebo pracuje ve stavbách vyrobených z nepálené hlíny. Existují po světě stavby z nepálené hlíny staré stovky let. Opět Anglie, Bristol. A co tento Hobitín z Nového Zélandu? Eko dům v Jižní Americe. Jen stručně o dalších vybraných materiálech, na které poukazuje Petr Skořepa ze sdružení Ekovesnice. Ovčí vlna a konopí Ovčí vlna a konopí jsou málo používané izolační materiály. Lze je koupit jako průmyslově vyrobené izolační rohože, ošetřené proti škůdcům, podobně jako z minerální vaty. Ovčí vlna je takový zázrak přírody, který tepelně izoluje, ikdyž je mokrý. Ale také můžete použít pro izolaci surovou nepranou ovčí vlnu přímo od ovcí. Tuto je dobré napustit proti škůdcům ekologickým postřikem na bázi octaboritanu a umístit do uzavřené konstrukce, protože lanolín zapáchá. Tuto izolaci můžete získat zadarmo, což ušetří nemalé prostředky na stavbě. Sláma Dalším zajímavým izolačním materiálem je sláma, která se i přes zjevné výhody stále používá velmi málo: Většinou jde o odpad ze zemědělské výroby, tedy díky minimální spotřebě energie na výrobu a provoz nezatěžujeme nadměrně životní prostředí. Tepelná vodivost slámy při 20,6 st. Celsia, vlhkosti 14% a objemové hmotnosti 70kg/kubík, je kolmo na stébla 0,052 W/m.K a podél stébel 0,063 W/m.K. Tedy můžeme říci, že stěna silná 40 cm se rovná přibližně 15-20 cm polystyrénu. Pokud zabráníme pronikání vody do konstrukce, tak má sláma dostatečnou životnost. Rakouské atesty stanovili požární odolnost 90minut, tím je tento materiál použitelný i pro veřejné budovy. Omítnutá stěna hlínou zamezuje přístupu vzduchu, a tak vzniká nehořlavá a samozhášlivá hmota. Vymlácená nenabízí žádnou potravu pro myši a je-li dostatečně slisovaná, tak se chodbičky sami uzavírají. Myši jsou také líné a nechtějí si budovat domov stále dokola, tedy půjdou bydlet raději k sousedovi do polystyrénu. Jednoduchá přestavba a ekologicky výhodná likvidace. Generace, které přijdou po nás, budou chtít bydlet ve stavbách podle svých představ, nezatěžujme je problémy co dělat s "odpadem„ po naší neuvážené výstavbě.

...nepovažuji se za Breatheriána! Všechny lidský vzory co mám také Breateriáni nebyli...*

) pod termínem luxus si zřejmě představujeme každý něco jiného... není to pohodlné si zařízení života, ale zbytečný kupení peněz a majetku... když tomu člověk propadne, jen málo koho to nezatěžuje... Zbytečným produkováním jakého si snu kolem většiny obyčejných lidí, města ohraničená autosalony, do kterých si devadesát procent místního obyvatelstva nikdy nepřijdou nic koupit. Televize za šest set tisíc, vystavená jako to nejvíc ? Kožešinová móda a podobné parády. Stojí to akorát životní prostředí a prohlubování hloupé motivace...vzor úspěchu. Člověk kterému nevadí jezdit v autě za cenu drahého domu na ulicích plných chudáků, nutně musí být cynik ! Ba naopak, tito lidé se cítí býti elitou ? Podotýkám, že se bavím o naší společnosti, možná deset procent bohatých lidí do toho nezapadá. Cítím to tak, proto že osobně znám dost nejbohatších lidí v kraji a mohu je posuzovat z pozice člověka, který dobrovolně odešel ze společnosti, po sedmi letech, kde jsem vydělával šedesát tisíc za čtrnáct dní. Chceme li změnit mentalitu, musíme změnit i hodnoty ! Nedivím se že se to dost těžko chápe. Jestli si myslíš, že se cítím duchovně povýšen oproti normálním jedlíkům, jsi na omylu. Opak je pravdou *

...dneska mě navštívil kamarád. Přijel v největší Toyotě co jsem kdy viděl. Dobře jsme si popovídali a než odjel, požádal jsem ho, aby pochopil, že v takovémhle fáru , přijde doba a bude mně dělat ostudu. Luxus a marnost, bude jen pro hloupé a cyniky.*

Dneska¨ mám v plánu odhlásit internet a zrušit pevnou linku. Všechny účty zachovám a budu komunikovat z dostupné sítě, třeba v kavárně. Podobně jako televize, nebo mobil, i net žije v hlavě. " Na tyhle ptáčky, my máme háčky." Uvědomuji si, že se stávám pro okolí dost velký "suchar"....ovšem zdání klame, moje duše zpívá Bylo mně líto pokaždé vyhazovat převařenou zeleninu a tak podobně jako s čajem, dá se zalít a převařit ještě dvakrát a pořád je to dobrý slaný čajík z kořene Také zeleninu už nestrouhám, ale vařím ji o něco více a nakrájenou .Podotýkám, není to z hladu, nýbrž pro chuť... Celkově je zajímavé, že není v žádné nápojové nabídce, slaný teplý nápoj. Podobně jako voní byliny, voní i koření. Od shlédnutí dokumentu " kolaps dárwinismu", cítím se nenadřazený vůči všemu živému. Když to přeženu, tak i na první pohled suché semínko, disponuje životem... Také mně to utvrdilo, jak jsem hloupý. Moji hloupost, mnohdy utvrzuje řeč. Nejraději bych neznal význam slov a komunikoval verbálně. Možná, že to je jeden z důvodů, proč jezdím rád do Německa, nikdy jsem se jejich řeč neučil a ve firmě si zvykli a nemáme komunikační problém... jen to chce většinou více té verbálnosti z obou stran. Nezatížený slovy, to by byla čistota. Verbální komunikace a citoslovce, tak jako to dělají živí kolegové kolem. Žádná slovní agrese, žádné sprosté slova... stačí se jen zamračit a nebo usmát , ostatní si každý vycítí podle sebe. Jak by řekl Henri: " malý příklad" * ....trošku jako z pyramidy

...Teal Skott : Láska je štěstí, je všude kolem nás. Stačí si ji jen všimnout hezký den *

..jako elév Breatharián, musím přeci jen bleskovému přechodu přiznat dost podstatnou důležitost. Tím jak jsem si naivně myslel, že to celé je jen věcí techniky a poslepu střemhlav se pustil konat, tím více inspirace nacházím. V době, kdy po zvyklostech ze stravování zůstane v mozku velký deficit, nahrazují tenhle dluh v myšlení na jídlo, otázkami duchovna. Myslím veliká výhoda. Proto možná před přechodem doporučuji zapomenout na všechno, dát si přípravnou dobu ve sladké nevědomosti. ...a pak ten mozeček krmit podle vibračních potřeb ... ztotožňuji se s názorem, že jediným pravím učitelem života, je osobní příklad. *

Tak to vypadá, že pan Vladimír se odmlčel....škoda, snad neumřel hlady Doufejme že je zdravý a celý a třeba jen na dovolené *

...pan Ježíš je bezesporu historicky doložená osobnost. O jeho existenci není pochyb, ovšem po zhlédnutí " Okem Boha Hora", utvrzuji se v přesvědčení, že jestli kdy navštívil zemi zhmotněný satan, napsal Bibli. *

...ve svých toulkách přírodou, narážím na jednu divokou skládku za druhou. V zápachu sprostých mohyl člověčí ostudy, možná samotný odpad v lese je jen nesmělým výkřikem. Zkusili jste se zamyslet co je pro naši zemičku nejvíce neekologické ? Co nejvíce škodí na zdraví a stojí spousty energií a surovin ? ....neobávejte se nemyslím tím jídlo a a ni to tak není ..mám na mysli ty tisíce samopalů, granátů, houfnic, tuny trhavin, co denně vyprodukují české zbrojovky. Můžeme podléhat všeobecnému dojmu malé krásné republiky ve středu Evropy, co se nevměšuje do bojů...ovšem opak je pravdou. Motorem ekonomiky našeho demokratického státu, je obchod se smrtí. Snažně vás proto prosím, zkusme společně, každý podle svých možností, nenechat tyhle továrny bez povšimnutí a bojovat proti nim *

Z největšího vestibulu nádražního komplexu života, docoural jsem na peron. V dálce nenávratně mizí rychlík jenž jsem promeškal. Z posledního vagonu mává na rozloučenou skupinka dětí s úsměvem na tváři. Stejně jako s dušemi u zvířat, když si získám důvěru u dětí, neochočených lidí, pociťuji velké naplnění z komunikace. Mezi nárazníky visí stará nádražní lampa, plamínek, který v noci nad obzorem připomíná nevýznamná hvězda Fornax .* ....nepociťuji potřebu potomků a nikdy tomu tak nebylo, ovšem velkou rodinu a společně prožitý život nic nenahradí. Těšil jsem se na své děti, jako na největší spřízněnce své duše. Vždycky jsem tvrdil, že na všechno v životě můžu být flink, ovšem fotr, chci být nejlepší ... ... je tohle cesta ke svobodě ? Každý pak, kdo mně bude považovat za blázna, proto že se zbavuji majetku...krámů který mně obklopuje, snad pochopí, že postrádají smysl. ...popsal jsem vám slovy tok myšlenek při ranní meditaci. Film pod víčky při hudbě. I přes zavřené oči, jako pramen potoka, rojili se slzy. Ovsem přátelé, slzy oschli, oči jsem otevřel a nevím proč jsem uvnitř plný optimismu a síly. Sílu a radost přeji i vám *