Přejít na obsah
Breatharián.cz

Ocenění

Populární obsah

Showing content with the highest reputation on 2.9.2014 všude

  1. Zdravím, byl jsem vyzván, abych se podělil o své zážitky, zkušenosti s pokusem o přechod na pránickou výživu uplynulé léto ve Francii, za přítomnosti Henriho Monforta. Své čerstvé dojmy jsem již dříve zveřejnil ve svém internetovém "fotodeníčku" a nedávno zde na web breatharian.cz někdo umístil na mou stránku odkaz. S odstupem času jsem tedy ještě dopsal jakousi zpětnou reflexi a pár dalších podrobností, které by mohly být pro někoho dalšího něčím užitečné ( tento dodatek jsem rovněž vložil i do svého osobního webu, aby bylo vše pohromadě - http://galeriemagda....b_prana2012.php - pod tímto odkazem tedy najdete pár fotografií a čerstvé dojmy, níže připojuji pár doplňujících podrobností ) *** Byl to patrně poslední skupinový přechod, kterého se účastnil Henri Monfort, protože v jeho průběhu se rozhodl své veřejné aktivity spojené s pránickou výživou ukončit, všechny další kurzy zrušil. Důvodem byl již neúnosný tlak namířený proti jeho osobě, anonymní útoky včetně vyhrožování fyzickou likvidací jeho osoby. V zemi (ve Francii), kde jsou obecně aktivity spojené s breathariánstvím označovány za extrémismus a nebezpečné sektářství, se takovým útokům těžko čelí. V porovnání s atmosférou ve Francii je Česká republika ráj a Henri rád vzpomíná na návštěvu naší země a na velký zájem o jeho přednášky včetně možností otevřeně vystoupit v masových médiích. To je situace, která je ve Francii nemyslitelná. Z tohoto důvodu můžeme být rádi, že žijeme tam, kde žijeme. Jsem osobně přesvědčený, že není žádný důvod truchlit nad tím, že Henri nepovede žádný kurz v České republice, jak původně plánoval. Obzvlášť zde v ČR jsou podmínky tak příznivé, že je stačí jen využít. Ostatně Henri nikdy žádným "vůdcem" nebyl a velmi se tomu bránil. Mohu to potvrdit ze své zkušenosti z Francie, kde nás Henri v průběhu přechodu opakovaně upozorňoval na to, že není a nemůže být žádným guruem, a že jsme každý od začátku svobodní a zodpovědní za svůj vlastní život. On nám může být pouze inspirací a poskytnout pár doporučení na základě jeho vlastních zkušeností, nic víc nic míň. Touto inspirací a povzbuzením byli i lidé, kteří naši skupinu přijížděli na pár dní navštívit - breathariáni, kteří již dříve přešli úspěšně na pránickou výživu. Byli to na první pohled nenápadní, milí lidé vesměs středního věku. Mě osobně velmi povzbudilo setkání s jednou takovou paní kolem padesáti let, která po přechodu na pránu v sobě objevila velkou radost z pohybu. Každé ráno se za úsvitu vydávala úctyhodným tempem do hor s nordickýma hůlkama a k "obědu" (vizualizaci prány) se vracela s mnoha kilometry v nohou. Připravovala se na pouť do Santiaga de Compostela a byla nadšená z toho, že celou tu cestu bude moci absolvovat na práně. Tahle paní mi říkala, že když dříve procházela za přítomnosti Henriho přechodem na pránu, vůbec pránu neviděla a ani se jí nijak zvlášť nedařilo prožívat vizualizaci. Přesto všechno její tělo evidentně porozumnělo o co jde, protože stabilizovaná váha, nárůst vitality a naopak pokles času potřebného ke spánku hovořily za vše. To bylo pro mě tedy velmi povzbuzující, protože ani já jsem se nemohl pochlubit tím, že vidím jak kolem mě poletují částice prány, jak to mnozí běžně popisovali. Abych tedy ještě dokreslil jak probíhal tento skupinový přechod na pránickou výživu s Henri Monfortem: Nejvýstižnějším slovem, kterým bych mohl Henriho roli v tomto procesu označit, je "moderátor". Spoustu času jsme trávili individuálně každý po svém (odpočinek, procházka, cvičení...), setkávali jsme se společně v kruhu v pravé poledne a k večeru (kdo měl chuť, mohl se ráno připojit k Či-kungové "rozcvičce"). Setkání v kruhu začínaly společnou vizualizací prány, počínaje "zakořeňováním" - Henri tuto vizualizaci provázel slovem a popisoval krok za krokem, co se odehrávalo. Nejprve jsme si představovali kořeny, které vrůstají do Země z našich nohou a přinášejí nám do těla potřebnou sílu, která stoupala podél naší páteře až nahoru do hlavy, kde vytrysklo korunní čakrou bílé světlo prány a spojilo se se zářícím bílým světlem přicházejícím shora. Pak jsme šli pozvolna odshora dolů, orgán za orgánem celým tělem a nechávali části svého těla prosvěcovat a "nasycovat" touto energií. (Pro nás čechy to byla báječná lekce francouzštiny - kapitola anatomie, kterou jsme opakovali denně, takže už asi dosmrti nezapomenu co je to "colonne vertébrale", nebo a jak se řekne "až do konečků nehtů" ) Po této úvodní vizualizaci se Henri v roli moderátora ptal jednoho po druhém, jak se ten den cítí, jaké pozoruje změny, případně nesnáze. Všichni jsme tedy takto mohli sdílet všechny zkušenosti, které se od sebe navzájem lišily. Všichni také mohli na slova druhého člověka reagovat, doplnit svým vlastním zážitkem, nebo doporučit třeba nějaké cvičení, které mohlo v daných případech pomoci. Šlo v prvé řadě o fyzické nepohodlí díky detoxikaci těla, lidem se ozývaly staré rány apod. Henri do individuálního přechodu nijak nevstupoval, jeho rady se týkaly především obecných doporučení jako: "Nezapomeňte pít", "hrozí ti dehydratace", "opatrně na slunci, choďte s pokrývkou hlavy ať nedostanete úpal", "nezapomeňte odpočívat i když v sobě již cítíte sílu", nebo "pohybujte se, pokud to jde, abyste nepřišli o svalovou hmotu", případně "Využijte to krásné jezírko k plavání, tělu to velmi prospěje". Toto jsou také asi jediné rady, které bych mohl osobně někomu předat. Vše ostatní může u každého člověka probíhat zcela jinak. Myslím si, že tragická situace by mohla nastat právě tehdy, kdyby se někdo domníval, že všemu rozumí a že může druhé lidi něco "správně učit". Každý má v sobě jiné překážky a překvapení, jejichž úspěšné zdolání vyžaduje jen a pouze individuální přístup. Jeden druhému můžeme pomoci pouze láskyplnou podporou a pochopením. Na závěr dodám co je mi známo o současném stavu lidí, se kterými jsem pokus o přechod na pránickou výživu v létě absolvoval. Většina lidí se později postupně k pevné stravě vrátila, včetně mého kamaráda Pavla Nývlta, který vypadal ve Francii velmi stabilně a spokojeně, ale jeho tělo po návratu do ČR ztatilo stabilitu, začala klesat váha a dostavily se zdravotní nesnáze. I další lidé pociťovali nestabilitu a rovněž společenský tlak, proto se vrátili k ovocným šťávám, vitariánství nebo k úplně běžnému jídlu. Zůstávám v kontaktu s lidmi, kteří stejně jako já vnímají zkušenost jako velký dar a užitečnou lekci k sebepoznání a k blízkému dalšímu pokusu o přechod, ať už tento proces bude mít podobu 21 denního cyklu, nebo jinou formu. Přeji všem, kteří se o tuto cestu osobního rozvoje a sebepoznání upřímně zajímají, nalezení vnitřní stability a sebejistoty. Nečekejte na učitele, který není jinde než ve Vás samotných, probuďte ho a veďte s ním plodný dialog. Nezapomeňte být v kontaktu se všemi součástmi Vašeho bytí, jak s fyzickým tělem a jeho potřebami, signály, tak s emoční a duchovní stránkou. Také nezapomínejte na okolní svět, se kterým jsme všichni spojeni. Přijměte plnou zodpovědnost za svůj život a nečekejte na někoho, kdo vám "pomůže". Už vám pomohlo tisíc andělů, že jste se mohli zrodit a žít své životy ve svým tělech v tomto světě. No a hlavně se nenechejte zastrašit zoufalcema, mějte pro ně naopak pochopení, Vaše vlastní strachy nechte v klidu doznít, nepopírejte je, ale nepodléhejte jim, poznejte odkud pramení. Obvykle strach plyne z neznalosti, z dosud nepoznaného. Ale o to nám přece jde, ne? ...tak to je asi tak vše, co mě napadlo dodat. Aktuálně žiju na syrové veganské stravě, kterou občas doplním rýží a napařenou zeleninou, váhu mám stabilizovanou a zatím nejvyšší za svůj život, žiju ve městě, pracuju a snažím se udržet si zdravý dialog se svým tělem a skrze něj se učím poznávat a postupně ovládat energii, která mým tělem protéká. Vědomě pracuji na přípravě svého těla k výživě z prány bez nutnosti přijímat pevnou potravu, ale nestanovuji si to jako svůj smysl života a cíl. Jednoduše proto, že si myslím, že by byla škoda mít cíl tak nízký PS: díky za tento web, je to užitečný zdroj informací a inspirace !
    1 point
  2. Ahoj, nemám nic proti setkání, ale NEjsem breatharián, tak nemohu nikomu předat žádné cenné zkušenosti. Vše, čím jsem prošel, jsem napsal výše, není toho mnoho co dodat. Pokud jste četli pozorně, tak normálně jím Nehledejte rady u lidí, kteří sami nežijí na práně - to jsem slyšel i od Henriho Monforta. Jedinou opravdu relevantní pomoc můžete dostat od svého vnitřního průvodce, ten vám může být k dispozici kdykoli. Informací je k dispozici už skutečně mnoho, nyní je čas na vnitřní práci. Nebojte se toho, nikdo vám hlavu neutrhne když nedostanete co žádáte hned ze dne na den. Každé drobné úsilí se počítá, každá drobná práce mysli a ducha člověka posouvá správným směrem. Začít člověk může tím, že se třeba nepřežere, když mu něco velmi chutná a místo toho pocítí vděčnost za možnost přijetí prány ve hmotné podobě. Tělo vám za to velmi poděkuje, uvidíte. Je zajímavé, že rčení "Jez do polosyta" znám od ranného dětství, přesto mě rodiče (prarodiče) nudili dlabat k prasknutí - "Co se do mě vejde" Já jsem osobně ve stavu, kdy "jezení do polosyta" praktikuji a zároveň si hlídám váhu, abych byl stabilní. To je něco, co mi radí má vlastní intuice. Poslouchám tělo a když se dostavují pocity hladu, nejprve trochu cvičím, a vizualizuji pránu - a někdy to stačí. Kdykoli ale pocítím že tělo slábne, normálně se najím a svou stravu se snažím rovněž diskutovat s tělem. Mé tělo si zvyklo na syrovou stravu, ale občas mu dám i něco jiného, třeba trochu rýže s napařenou mrkví, když mám dojem, že mu to může být v daný okamžik k užitku. Ještě taková drobnost, možná pro inspiraci - snažím se nasytit se i běžnými zážitky přes den, každou drobnou radost v sobě cítím jako životodárnou energii, takže sám pro sebe vnímám, že i vytváření vhodných podmínek pro vznik a sdílení radosti je součástí výživy mého ducha, mysli i těla. Radost totiž cítím i v těle, nejen v mysli mňam A co se týče setkávání s ostatními podobně smýšlejícími lidmi, myslím že je to super, ale vzhledem k tomu, že jsme stejně všichni součástí celku, není nutné jezdit někam přes půl republiky (nebo zeměkoule), abychom se setkali. Setkáváme se v kterýkoli okamžik, kdy naše směřování a úsili vzájemně souzní. (I Henri Monfort opakovaně připomínal, že jsme všichni propojení, nejen vzájemně mezi sebou, ale s celým vesmírem. Bez tohoto vědomí se člověk těžko otevře práně....) ...tak a teď už přestanu kecat, už si začínám připadat "moc chytrej" :D
    1 point
×
×
  • Vytvořit...