K téme "pránická výživa" som sa dostal len koncom minulého roku 2013. Od vtedy som absolvoval zopár pôstnych dní, maximálne v trvaní 6 dní. Prirodzene som začal vynechávať raňajky, jem v menších množstvách. Tento týždeň jem 1-krát denne, na obed, fyzické aktivity neobmedzujem. Pokles váhy o 1,5 kg (na aktuálnych 80 kg pri výške 178 cm).

Nakoľko sa cítim dobre, budúci týždeň pokračujem v jedle 1-krát denne ...

Jsem studentka psychologie a od návštěvy pana Monforta v ČR jsem velmi oslovena "tématem" breathariánství, a to jak po stránce osobní (vlastní postupné očišťování a zjemňování stravy, očistné půsty atd.), tak i po stránce "studijní" - zvažuji, zda bych se tomuto tématu nevěnovala i ve výzkumu ke své diplomové práci - pokud naleznu podporu na naší katedře a zde v ČR také někoho, kdo je již skutečně nějakou dobu (po přechodu) na práně - bez přijímání fyzické potravy. Nemám v plánu zabývat se nějakým dokazováním zda je či není pránická strava možná, spíše se zaměřit na psychickou stránku, motivaci, na kognitivní a fyziologické změny, ke kterým dochází v průběhu přechodu a po něm... Z toho, co píšete zde na fóru, mi přijde, že nikdo takový tu zatím není - nebo - možná nemá potřebu se s tím jen takto veřejně prezentovat, což by bylo také poměrně pochopitelné... Prosím, pokud by byl někdo ochotný do budoucna pomoci, kontaktujte mě do zpráv. Předem moc děkuji. :-)

Připravoval jsem se téměř dva roky,  od stavu kdy jsem celý den jedl a přejídal se, jsem dospěl do stavu, kdy jím jednou denně a jednou týdně se přejím (prostě mě baví jíst). Občas cvičím Čchi-kung.

Piju vodu, čaje.

Je to můj první delší půst(10dnů), vždy to byly jen novoluní, jednodenní půsty, které mi nedělaly problém. 

A jelikož jsem se chtěla více poznat a pochopit své tělo, tu energii, rozhodla jsem se pro 10 denní půst, který za dva dny ukončuji. Chtěla bych Vás poprosit o radu - návratovku mám v plánu, tak na 10 dní a to, že první dva dny začnu s čistým vyvarem a trochou zeleniny, pk bych přešla na pařenou zeleninu, a dále pokračovala ovocem, rýží a ke konci už mléčné a masné výrobky. Z Vaší zkušenosti, myslíte že dobrý? :-) 

A jak jste to měli s váhou po půstu? Teď mám momentálně -7kg, je možné si to udržet a nepřibrat to? A nebo nastane jojo efekt? 

Děkuji za Vaše odpovědi, rady!

http://svetlonos.webnode.cz/metafyzika/dychavcem-za-15-let/

Dufam ze s toho nejak vyjdete. Teraz to po sebe citam a pisal som to na mobile a dost narychlo. Co to som aj vynechal ale zasadne momenty su tam spomenute. Casovy sled sa da pochopit dufam 

mam prvy tyzden za sebou

je to super

je tu niekto kto je tiez teraz v procese?

peto

byl jsem vyzván, abych se podělil o své zážitky, zkušenosti s pokusem o přechod na pránickou výživu uplynulé léto ve Francii, za přítomnosti Henriho Monforta. Své čerstvé dojmy jsem již dříve zveřejnil ve svém internetovém "fotodeníčku" a nedávno zde na web breatharian.cz někdo umístil na mou stránku odkaz. S odstupem času jsem tedy ještě dopsal jakousi zpětnou reflexi a pár dalších podrobností, které by mohly být pro někoho dalšího něčím užitečné ( tento dodatek jsem rovněž vložil i do svého osobního webu, aby bylo vše pohromadě - http://galeriemagda....b_prana2012.php - pod tímto odkazem tedy najdete pár fotografií a čerstvé dojmy, níže připojuji pár doplňujících podrobností )

***

Byl to patrně poslední skupinový přechod, kterého se účastnil Henri Monfort, protože v jeho průběhu se rozhodl své veřejné aktivity spojené s pránickou výživou ukončit, všechny další kurzy zrušil. Důvodem byl již neúnosný tlak namířený proti jeho osobě, anonymní útoky včetně vyhrožování fyzickou likvidací jeho osoby. V zemi (ve Francii), kde jsou obecně aktivity spojené s breathariánstvím označovány za extrémismus a nebezpečné sektářství, se takovým útokům těžko čelí. V porovnání s atmosférou ve Francii je Česká republika ráj a Henri rád vzpomíná na návštěvu naší země a na velký zájem o jeho přednášky včetně možností otevřeně vystoupit v masových médiích. To je situace, která je ve Francii nemyslitelná. Z tohoto důvodu můžeme být rádi, že žijeme tam, kde žijeme.

Jsem osobně přesvědčený, že není žádný důvod truchlit nad tím, že Henri nepovede žádný kurz v České republice, jak původně plánoval. Obzvlášť zde v ČR jsou podmínky tak příznivé, že je stačí jen využít. Ostatně Henri nikdy žádným "vůdcem" nebyl a velmi se tomu bránil. Mohu to potvrdit ze své zkušenosti z Francie, kde nás Henri v průběhu přechodu opakovaně upozorňoval na to, že není a nemůže být žádným guruem, a že jsme každý od začátku svobodní a zodpovědní za svůj vlastní život. On nám může být pouze inspirací a poskytnout pár doporučení na základě jeho vlastních zkušeností, nic víc nic míň. Touto inspirací a povzbuzením byli i lidé, kteří naši skupinu přijížděli na pár dní navštívit - breathariáni, kteří již dříve přešli úspěšně na pránickou výživu. Byli to na první pohled nenápadní, milí lidé vesměs středního věku. Mě osobně velmi povzbudilo setkání s jednou takovou paní kolem padesáti let, která po přechodu na pránu v sobě objevila velkou radost z pohybu. Každé ráno se za úsvitu vydávala úctyhodným tempem do hor s nordickýma hůlkama a k "obědu" (vizualizaci prány) se vracela s mnoha kilometry v nohou. Připravovala se na pouť do Santiaga de Compostela a byla nadšená z toho, že celou tu cestu bude moci absolvovat na práně. Tahle paní mi říkala, že když dříve procházela za přítomnosti Henriho přechodem na pránu, vůbec pránu neviděla a ani se jí nijak zvlášť nedařilo prožívat vizualizaci. Přesto všechno její tělo evidentně porozumnělo o co jde, protože stabilizovaná váha, nárůst vitality a naopak pokles času potřebného ke spánku hovořily za vše. To bylo pro mě tedy velmi povzbuzující, protože ani já jsem se nemohl pochlubit tím, že vidím jak kolem mě poletují částice prány, jak to mnozí běžně popisovali.

Abych tedy ještě dokreslil jak probíhal tento skupinový přechod na pránickou výživu s Henri Monfortem: Nejvýstižnějším slovem, kterým bych mohl Henriho roli v tomto procesu označit, je "moderátor". Spoustu času jsme trávili individuálně každý po svém (odpočinek, procházka, cvičení...), setkávali jsme se společně v kruhu v pravé poledne a k večeru (kdo měl chuť, mohl se ráno připojit k Či-kungové "rozcvičce"). Setkání v kruhu začínaly společnou vizualizací prány, počínaje "zakořeňováním" - Henri tuto vizualizaci provázel slovem a popisoval krok za krokem, co se odehrávalo. Nejprve jsme si představovali kořeny, které vrůstají do Země z našich nohou a přinášejí nám do těla potřebnou sílu, která stoupala podél naší páteře až nahoru do hlavy, kde vytrysklo korunní čakrou bílé světlo prány a spojilo se se zářícím bílým světlem přicházejícím shora. Pak jsme šli pozvolna odshora dolů, orgán za orgánem celým tělem a nechávali části svého těla prosvěcovat a "nasycovat" touto energií. (Pro nás čechy to byla báječná lekce francouzštiny - kapitola anatomie, kterou jsme opakovali denně, takže už asi dosmrti nezapomenu co je to "colonne vertébrale", nebo a jak se řekne "až do konečků nehtů" ) Po této úvodní vizualizaci se Henri v roli moderátora ptal jednoho po druhém, jak se ten den cítí, jaké pozoruje změny, případně nesnáze. Všichni jsme tedy takto mohli sdílet všechny zkušenosti, které se od sebe navzájem lišily. Všichni také mohli na slova druhého člověka reagovat, doplnit svým vlastním zážitkem, nebo doporučit třeba nějaké cvičení, které mohlo v daných případech pomoci. Šlo v prvé řadě o fyzické nepohodlí díky detoxikaci těla, lidem se ozývaly staré rány apod. Henri do individuálního přechodu nijak nevstupoval, jeho rady se týkaly především obecných doporučení jako: "Nezapomeňte pít", "hrozí ti dehydratace", "opatrně na slunci, choďte s pokrývkou hlavy ať nedostanete úpal", "nezapomeňte odpočívat i když v sobě již cítíte sílu", nebo "pohybujte se, pokud to jde, abyste nepřišli o svalovou hmotu", případně "Využijte to krásné jezírko k plavání, tělu to velmi prospěje". Toto jsou také asi jediné rady, které bych mohl osobně někomu předat. Vše ostatní může u každého člověka probíhat zcela jinak. Myslím si, že tragická situace by mohla nastat právě tehdy, kdyby se někdo domníval, že všemu rozumí a že může druhé lidi něco "správně učit". Každý má v sobě jiné překážky a překvapení, jejichž úspěšné zdolání vyžaduje jen a pouze individuální přístup. Jeden druhému můžeme pomoci pouze láskyplnou podporou a pochopením.

Na závěr dodám co je mi známo o současném stavu lidí, se kterými jsem pokus o přechod na pránickou výživu v létě absolvoval. Většina lidí se později postupně k pevné stravě vrátila, včetně mého kamaráda Pavla Nývlta, který vypadal ve Francii velmi stabilně a spokojeně, ale jeho tělo po návratu do ČR ztatilo stabilitu, začala klesat váha a dostavily se zdravotní nesnáze. I další lidé pociťovali nestabilitu a rovněž společenský tlak, proto se vrátili k ovocným šťávám, vitariánství nebo k úplně běžnému jídlu. Zůstávám v kontaktu s lidmi, kteří stejně jako já vnímají zkušenost jako velký dar a užitečnou lekci k sebepoznání a k blízkému dalšímu pokusu o přechod, ať už tento proces bude mít podobu 21 denního cyklu, nebo jinou formu.

Přeji všem, kteří se o tuto cestu osobního rozvoje a sebepoznání upřímně zajímají, nalezení vnitřní stability a sebejistoty. Nečekejte na učitele, který není jinde než ve Vás samotných, probuďte ho a veďte s ním plodný dialog. Nezapomeňte být v kontaktu se všemi součástmi Vašeho bytí, jak s fyzickým tělem a jeho potřebami, signály, tak s emoční a duchovní stránkou. Také nezapomínejte na okolní svět, se kterým jsme všichni spojeni. Přijměte plnou zodpovědnost za svůj život a nečekejte na někoho, kdo vám "pomůže". Už vám pomohlo tisíc andělů, že jste se mohli zrodit a žít své životy ve svým tělech v tomto světě. No a hlavně se nenechejte zastrašit zoufalcema, mějte pro ně naopak pochopení, Vaše vlastní strachy nechte v klidu doznít, nepopírejte je, ale nepodléhejte jim, poznejte odkud pramení. Obvykle strach plyne z neznalosti, z dosud nepoznaného. Ale o to nám přece jde, ne?

...tak to je asi tak vše, co mě napadlo dodat. Aktuálně žiju na syrové veganské stravě, kterou občas doplním rýží a napařenou zeleninou, váhu mám stabilizovanou a zatím nejvyšší za svůj život, žiju ve městě, pracuju a snažím se udržet si zdravý dialog se svým tělem a skrze něj se učím poznávat a postupně ovládat energii, která mým tělem protéká. Vědomě pracuji na přípravě svého těla k výživě z prány bez nutnosti přijímat pevnou potravu, ale nestanovuji si to jako svůj smysl života a cíl. Jednoduše proto, že si myslím, že by byla škoda mít cíl tak nízký

PS: díky za tento web, je to užitečný zdroj informací a inspirace !

Jsem člověk duchovně rozrůstající a nejen to, dosti se ve velkém zajímám i o magii - je to cesta k absolutnímu osvícení, který patří i k breathariánství. Je to cesta ke svým lidským kořenům, k tomu co jsme byli a bohužel k čemu jsme z nějakých důvodů pak nesměřovali. Kdo ví, jak to bylo.

Každopádně jsem přesvědčen, že je to co jsem hledal, protože k jídlu mám už od dětství zvláštní vztah. Do dnes mám velký problém pojídat maso a taky cokoliv jiného, to samé platí pro příjem vody. Stravovací systém vůbec neuznávám a už od malička mě na srdci tížilo proč se furt MUSÍME stravovat. Přál jsem si životní styl, který by mě před tímto vysvobodil. Nu a teď to je asi měsíc co se o breathariánství poprvé dovídám více. Asi je je to přesně to co jsem hledal několik let.

Ale trápí mě jedna věc, víte všímám si, že každý s tím zde na fóru začal při nějakých váhách kolem 80-120 kilo. Ten úbytek váhy je dost velký. To by byl u mě problém, protože já ve 20 letech měřím 175 cm a mám cca 60 kg. Jedna má kamarádka má o mě starosti, že se mi něco stane, asi kvůli možné obrovské ztrátě váhy. Už teď ta váha skoro neví, že na ní stojím.

Na duchovní cestě mě čeká mnoho práce,... vše mě ovlivnil fakt, že mám aspergerův syndrom a jakékoliv trávení s lidmi či větší komunitou je pro mě nemožný úkol. Celí život jsem spíš strávil doma než venku, můj strach z lidí je mocnější než já, ať žije AS.  Ale možná to mělo jednu výhodu, odtrhnutí od materiality. Nejsem závislí na věcech v evoluci, módní značce atp... 

Nicméně jsem přesvědčený, že mi tahle cesta duchovnem pomůže poznat skutečnou lásku a touhle boží zkoušku mít za sebou, abych mohl před bohem přejít k další zkoušce.

Nu nebudu psát slohy, jsem rád, že je tu taková komunita.

Všem přeji hodně lásky, prány a nově dobytých vítězství na této cestě!

S pozdravem,

Indi.

Chtěla bych touto cestou oznámit, že se chystám na definitivní přechod z Bigu na pranickou stravu.

Na ukotvení čerpání  prány v buňkách a ustálení pomocí přechodu známého jako 21.

Díky možnostem které nyní mám, chci touto cestou nabídnout dalším lidem se ke mne přidat.

Začátek 21 plánuji na termín 26.8.  a ukončení  15.9. 2013

Místo konání upřesním až konkrétním zájemcům,jen předem prozradím, že místo se nachází v krásném prostředí 

mezi Vysokými a Nízkými Tatrami na Slovensku.

Pro další informace mne můžete kontaktovat na tel: +420 602 885 031, +421 907 202 406,

Nebo  na Skype:    libera.anima22

Více info o mne na:

www.moje-cesta-za-pranou.estranky.cz

www.veronika-volfova.webnode.cz

Přeji krásné dny

Veronika

Ak hej, tak vás budem informovať o svojom pokroku. Momentálne sa mi totiž nedarí krotiť a aj tak si myslím, že som na správnej ceste :-)

Veľa zdaru nám všetkým!

Jsem odjakživa masožravec, nikdy jsem nebyl žádný střízlík, vlastně se mi střídala období normální váhy a nadváhy. A určitě jsem měl talíř vždy bohatě naložený....Bohužel nyní jsem dospěl až k obezitě - také díky tomu, že téměř rok už nekouřím (dříve extrasilný kuřák) a přibral jsem během 2 měsíců od nekouření na 120kg!!! A to jsem v loji...Protože to bych musel mít tak 230cm, aby to byla normální váha...mám 190....Vždy jsem se pohyboval v lékařském prostředí a nadále i budu, ale půsty mají určitě něco do sebe....

Včera se stalo, že jsem při snídaňovém otevření ledničky zjistil, že jsem už všechno někdy jedl. Chápete to??? Prostě už mnoho let pořád a pořád to stejné...A to navštěvuji občas i vybrané restaurace, ale pořád je to stejné. Jedl jsem na Fiji s domorodci, ale to stejné si mohu uvařit i tady.... Na cestu do práce sem si namazal chleba se sýrem, který sem sotva snědl...roste mi v ústech....a čaj s medem...ten mi chutná...A dál už nic...

Dneska se probudím ve 4ráno s hladem, ale zase - co mám jíst, když jsem všechno už jedl? To je hrozná nuda....Usnul jsem...

Před chvílí mi už hodně kručelo v břiše, tak jsem si dal hrst vloček a bílý jogurt -. prostě abych zaplácnul žaludek a on neotravoval škvrndáním.

Vím, že se sem téměř nehodím, každý sem přijde a má půsty za sebou a ví kam směřuje atd...Já ne...Ostatně do doby, než jsem stopnul ze dne na den kouření (20g poločerného tabáku denně - asi 30cigaret)  bez jakýchkoliv nikotinových berliček jsem si myslel, že moje vůle  je čistě nulová. To byl tedy očistec.

Dneska jsem jedním dechem přečetl www.pust.cz, některé pasáže 2x....Chápu...A je to dechberoucí....

Nic jako půst napůl není....Začnu tedy postní pátky a pak se uvidí....Jen nevím co mezitím jíst...všechno je nuda...pojedu prostě ve vločkách, jogurtu a čaji s medem....

:)

Tak všem zdar....

momentálně se připravuji k přechodu na pránickou výživu. Každý den medituju a snažím se zvýšit průtok prány. K mému překvapení to funguje opravdu rychle. V podstatě potřebuju jen jedno jídlo denně.

Problém mám ale s tím, že mi jídlo chybí. Vždycky jsem byla zvyklá si sednout k filmu a něco dobrého sníst. Teď nemám hlad a tak bych nic jíst neměla, ale stejně do sebe něco cpu. Je to jen zvyk, nic víc, ale překvapilo mě, jaký je to problém.

Máte někdo taky takové zkušenosti?

Medunka